DESDE LA CASA DE LOS MUERTOS

 

Personajes

 

GORYANCHIKOV

ALIEYA

LUKA

SKURATOV

COMANDANTE

PRISIONERO GRANDE

PRISIONERO PEQUEŃO

JOVEN PRISIONERO

PROSTITUTA

SACERDOTE

Un prisionero

 Un prisionero

Un prisionero

Un prisionero

Comandante de la prisión

Un prisionero

Un prisionero

Un prisionero

Una prostituta

Capellán de la prisión

Barítono

Mezzosoprano

Tenor

Tenor

Barítono

Tenor

Barítono

Tenor

Mezzosoprano

Barítono

 

 

La acción se desarrolla en un campo de prisioneros en Siberia, en época zarista.

 

1. JEDNÁNÍ  


(Na dvoře vězeňských budov ruské trestnice na řece Irtyši.
Časné ráno. Věznové vycházejí z kasárem, umývají se...
V koutě dráždí několik vězňů zchromlého orla, jiní jidou
do vězeňské kuchyně...Mladistvý Aljeja vycházi mnozí
se z kasáren...Většina vězňů je mlčenlivá; mnozí se žehnají,
u veder s vodou se umývají..)


VĚZŇOVÉ
Přivedou dnes pána!
K nám pána!
Mezi nas pána!

LUKA
Čert troje boty roztrhal než nás tu všecky sehnal!

VELKÝ VĚZEŇ
Kudy lezeš? Pitomá palice!

Postůj, postůj!

MALÝ VĚZEŇ
Co křičíš? Ty sám uhni!

Jak mamut tu stojí.

VELKÝ VĚZEŇ
Birjulina kráva stelná z chleba čistáka
k hodům vrhne šestnáct telátek.

MALÝ VĚZEŇ
Co to za ptáka? Jaký?

(pěstí dorážejí na sebe)

VELKÝ VĚZEŇ
Taký!

MALÝ VĚZEŇ
Jaký?

VELKÝ VĚZEŇ
Taký?

MALÝ VĚZEŇ
Jaký?

VELKÝ VĚZEŇ
Taký?

MALÝ VĚZEŇ
Jaký?

VELKÝ VĚZEŇ
Taký! Kahan!

MALÝ VĚZEŇ
Tys podlec a ne kahan!

LUKA

(roztrhává je od sebe)
Jste oba hodni!

Snědli babě kyšku s chlebem,
a dostali knutem!

(Velký vězeň odchází)

VĚZŇOVÉ
Mezi nás vedou pána!

(Vstupuje pod stráží Gorjančikov,
vystrašený, v městském ještě ustrojí)


MALÝ VĚZEŇ
Mezi nás vedou pána.

(Placmajor přichází)

PLACMAJOR
(ke Gorjančikovovi)

Jak tě nazývají?

GORJANČIKOV
Alexandr Petrovič Gorjančikov.

PLACMAJOR
Poručíku, hned s nim do vězení, hlavu odřít!
Okovy přikovat! A jaké to šiněli?

Je to nejnovější stříh?
Odkuds to vzal? Z Petrohradu?

STRÁŽ
Jeho vlastní šat, vaše blahorodí!

PLACMAJOR
Všechno sebrat! Prodat!

Vězeň nemá mít níc vlastního!
A hleď se dobře chovat!

Abych neslyšel. Nu tak...
Za nejmenší přestupek metly.

A jak to vyhlížíš? Zbojník? Tulák?

(Tahá ho za vousy)

GORJANČIKOV
Jsem politický přestupník.

PLACMAJOR
Jak? Ty drzý!

Sto metel! V tu minutu!

(Placmajor odchází. Gorjančikova odvádí stráž.
Aljeja jde s ůzkostí za Petrovičem...Výkřiky bolesti za
scenou...Velký vězeň s orlem; drží ho za zobák)


VELKÝ VĚZEŇ
Zvíře! Nedá se!

MALÝ VĚZEŇ
Ať třeba zdechne!

VELKÝ VĚZEŇ
Ale ne ve vežení!
Ptak volný, surový,

nepřivykne vězení.

MALÝ VĚZEŇ
Věru, že není jako my!

STAŘÍK
Zmátls to.

Vždyť on pták, a my jen lidé!

VĚZŇOVÉ
Vždyť on pták, a my jen lidé!

MALÝ VĚZEŇ
Nikito, pusť ho!

VELKÝ VĚZEŇ
Orel, car lesů!

Bratři, orel car lesů,
car lesů!

MALÝ VĚZEŇ
Pusť ho, Nikito! Pusť ho!

(Velký Vězeň pustí orla, jenž bije zlomeným
křídlem a vleze v kout zahrady)


VĚZŇOVÉ
Orel, car lesů!

STAŘÍK
Vidíš, vidíš, jak belhá!

VĚZŇOVÉ
Orel, car lesů!

STAŘÍK
Vidíš, vidíš, jak belhá!

PLACMAJOR
(vřítí se)
Bijte! Bijte pokrytce, lháře!

(Stráže zatlačují vězně)

STRÁŽ
Do práce, do práce!

(Vězňové usedají k práci; jiná skupina
strojí se vyjít na venkovskou práci)


VĚZŇOVÉ
Neuvidí oko
jíž těch krajů
Opět mučení,
bez viny.

(Aljeja se stařečkem usedají u
vchodu do kordekvardije)

Srdce zabolí, zateskní.
Srdce zabolí, zateskní.

(Vězeň Skuratov přisedne si ke skupině, jež šije laptě)

SKURATOV
Já mladá na hodech byla, lyžky umyla,
v polévku vlila,
omastek seškrábla, pirohů napekla.

VĚZŇOVÉ
A-a-

SKURATOV
Beze mne mě oženili, já ve mlyně byl!

LUKA
Vyje! Zpíval vlk a on mu píseň ukrad.

SKURATOV
O Luka! O Luka!
“Malý ptáček, ostrý drápek! ”

LUKA
Jaký Luka?
Pro tebe jsem Luka Kuzmič!

SKURATOV
Nu tedy, Luka Kuzmič!

LUKA
Žadný Luka Kuzmič. Pro tebe jsem strejček!

SKURATOV
Nu tedy, čert s tebou, i se strejčekem!
A já ti chtěl dobré slovo povědět!
A já ti chtěl zbohatnout, už chtělo se mi zbohatnout!
Ach, bratře, hlavo, drahá!
Když jsem se s Moskvou rozloučil,
byl jsem rád, že hlava šla se mnou.
S Bohem, Moskvo,
zaplať Bůh za život, za volný vítr! S Bohem, Moskvo.
A hodně mi jich nalupali.

LUKA
A číms potom zbohatnul?

SKURATOV
Zkusil jsem boty šít.

LUKA
A kupovali?

SKURATOV
Našli se takoví.
Boha se nebáli, otce, matku nectili.
O, selhal můj život ubohý!
O, selhal můj život!
O, počkej na chvilčičku.
Akulin muž přišel na dvůr...
Tra-la-la-la...

LUKA
Jšššš! Blázne! Jšššš! Blázne!

VĚZŇOVÉ
Člověk zbytečný! Člověk zbytečný!

(Skuratov se zhroutí)

LUKA
(nepošivmne si Skuratova)
Aljejo, podávej nitku!
 Jsou zpuchřelé, komisní.

ALJEJA
(přiběhne)
Na trhu koupili.

LUKA
Naše krejčovské jsou lepší.
U které podlé baby je bere invalida?

ALJEJA
U tetky.

LUKA
To značí u kmotry?

ALJEJA
U kmotry.

LUKA
Takový směšný byl.

(Skuratov leží nehybně)
 
Dívám se, věznili nás dvanáct chochlů.
Mezi nimi on, a pláče!
Pravil, odsoudili!
A což ty moje děti?
Já jemu pravil:
“Bašu, ni” A vin bisov syn, a píšet, a píšet.
Nu, baču sob, co by zdechl!
A pořád píše, pořád píše.
 
A ják píše, tak i propadla moje hlava.
Tak čert by solil, ten major.
Pojď jen, pojď den!
Mluv s ním! Uvidíš! Mlčel jsem.
Vzbouřil jsem chochly.
Na majora si stěžovali.
A já už zrána vypůjčil jsem si u souseda nůž.
 
Rozžuřil se major. Jede.
Vře to mezi chochli. Vletěl major.
“Co to? Já car i Bůh”Ják to řek, byl nuž v mojich rukou.
“Ne, pravímˮ “Vaše blahorodi! ”
A jdy k němu blíž a blíž.
“Jak by bylo možno, byste nám byl car i Bůh?”
“A ty, co? Zbojník?” “
"Ne”, pravím, a jdu k němu blíž a blíž.
 
“Bůh náš všemohoucí, vševědouci, on jedin jest!
On jedin jest! A car? On jedin jest nade všemi námi!
” A vy, pravím, “vy jen ještě major z carské milosti,
a pro vaše zásluhy”. “Jak, jak, jak?”Zakdákal!
Vbodl jsem mu nůž do života. Převalil se...
Aljeja, niti!

(zuřivě přetrhne nit)

Aljeja, niti!
 Jsou zhnilé!

(Skřípají vrata z kodekvardije)

VĚZŇOVÉ
A zpražili tě za to?

LUKA
...Nu, zpražili.
Aljeja, nůžky!

(Aljeja se stále upřeně dívá na vrata. Stráž
vyvádí ztýraného Gorjančikova)


Oj, zpražili, bratři. “Zbojníka budou káznit”.
A všechen nárdo se sběhl. “Vražedník! ” “Vražedník! ”
“Vražedníka budou káznit – káznit! ” Řvali.
O, jak hlup ten národ!
Kat na mne křičí:
“Přilípnu ti! ” Myslím, že umírám...

(Za Gorjančikovem se zavírají vrata)

STAŘÍK
A umřels?

LUKA
Hlupáku!

(Uchodí náčiním)

(Všichni se dívají jak vrata za Gorjančikovem
se zavírají. Všichni od práce ustávají)




2. JEDNÁNÍ

 
(O rok později. Slunce nad západem. Břeh Irtyše. Vidět
daleko na kirgizskou step; jurta, z ní je slyšet zpěv.
Vězňové spravují loď, jiní zedničí. Později vystoupí
Gorjančikov se Skuratovem a Aljejou)


HLAS
(za jevištěm – ze stepi)
A...a...A...a...

(Kovový zvuk motyk, lopat)

A...a....

(Tesaři na lodi. Skuratov s Gorjančikovem podávají cihly)

GORJANČIKOV
Milý, milý Aljejo!
 Poslyš, Aljejo!
Tys měl sestru?

ALJEJA
Měl – a proč se ptás?

GORJANČIKOV
Myslím, že byla krasavice, byla-li tobě podobna.

ALJEJA
Ach, co na mně vidíš?
Ona byla taká krasavice,
že v celém Dagestaně nebylo krásnější.
Tys neviděl nikdy takou krasavici.
I moje matka krasavice byla.

GORJANČIKOV
A milovala tě?

ALJEJA
A co mluvíš?

Ona jistě teď z hoře umřela.
Ona mě měla víc než sestru ráda.
Ona dnes v noci k mně příšla, a nade mnou plakala.

GORJANČIKOV
Poslyš, Aljejo!

Chci tě učít číst a psát.

ALJEJA
Ó, rád bych, rád bych naučil se!

Nauč, prosím tě.

VĚZŇOVÉ
Hoj-ho, hoj-hi!

GORJANČIKOV
Naučím tě.

VĚZŇOVÉ
Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi!

(údery sekerou)

 Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi!

(stožár se kácí... stožár padne)

Pradznik..!

Prazdnik! Prazdnik!

(Zvony z dálky. Vězňové zahazují náčiní)

VĚZEŇ KUCHAŘ
Alexandr Petrovič,

bude prazdnik, i těatr!

(odkvapí)
 
(Pochod: stráže, placmajor, hosté. Stráž
v pozoru, duchovní žehná pokormy a řeku Irtyš)


DUCHOVNÍ
Pozdravljajem s prazdnikom!

VĚZŇOVÉ
(křižují se)
I my pozdravljajem!

(Vězňové se rozcházejí za jídlem; skáčou do řeky; křižují
se. Duchovní a major odcházejí. Vězňové a hostě zasedají
za stolem, pijí čaj, jedí)


VĚZEŇ KUCHAŘ
(nabízí pirožky)
Za groš? Nebo za dva?

MALÝ VĚZEŇ
Řež za dva!

(Ke stolu zasedají Gorjančikov, Aljeja a Skuratov)

SKURATOV
Bratři, generál jede!

Celou Sibiř prohlížet bude!

MALÝ VĚZEŇ
Zadávit majora?

ČEKUNOV
Jakže? Je to co do toho?

MALÝ VĚZEŇ
A já tobě pravím, žes hlupák, hlupak!

SKURATOV
Jaj, já pustý, zbytečný člověk!
A mne sem poslali, že jsem se zamiloval.

VĚZŇOVÉ
A proto tě sem poslali?

SKURATOV
Nu proto;

při té příhodě postřelil jsem jednoho Němce.
No, suď te, stojí to za to mne věznit?

VĚZŇOVÉ
Jsme zvědavi!
 Povídej!

SKURATOV
Když povídat, tak provídat.

OPILÝ VĚZEŇ
On lže, všechno lže!

SKURATOV
Poslouchejte!

Poslali mne v Jurjev, pěkné to město, mnoho Němců.
Dívám se po Němkách.

I zalíbila se mi německá Lujza.
Lujza a tetka byly pračký.

Z počátku jsem jen pod okny chodíval.
Ale brzo nás přátelství spojilo. Ona byla taková milá,
jakou jsem nikdy nepoznal. Já chtěl po ní to či ono...
A ona mně: “Sášo, to nemůže být,

já si chci svou nevinnost uchovat,
abych byla tvojí důstojnou ženou! ”

A směje se, vybízí:
“Ožeň se! ” Nu, pomyslete, já ze ženit?

OPILÝ VĚZEŇ
(se připotácí)
Lže! Všechno lže! Lže!

SKURATOV
Já ze ženit? Já ze ženit?

Tož rovnou k plukovníku.

OPILÝ VĚZEŇ
Lže, všechno lže!

SKURATOV
Tu Lujza jednou nepřišla.

Po druhé též – i po třetí.
Píši jí, žádná odpoveď!

Co to? Zchytrala? Vždyť nikdy nelhala!
Lujza lhát neuměla!

Píšu: “Když nepřijdeš, sám přijdu,
v tom věží tetka! ˮ Přišla. Přišla a pláče.
“Sášo, můj bohatý příbuzný chce si mne vzít! ˮ
Jsem jako zařezaný. Ona pláče.

“Chtěl bys mne zbavit toho štěstí?”
A objíma mne.

Ó Lujzo!
Co za štěstí jít za vojáka, když je untěr!
Na druhý den šel jsem k jeho magacínu.

Dívam se v okno!
 
(opilý vězeň se zase blíží) 

Sedí Němec čtyřicet pěti let, nos hrbatý,

oči vypúlené, hodinky spravuje.
Chtěl jsem rozbít okno.

Myslím si, ale nač?
“Propadlo, co z vozu upadloˮ
Přišel jsem k večeru do kasáren. Leh jsem –

a Petroviči, hořci zaplakal.

OPILÝ VĚZEŇ
Lež! Všechno lež!

(Skuratov chytne opilce a mrští jím o zem)
 

VĚZŇOVÉ
Hou! Hou! Hou! Hou!

SKURATOV
(usedá klině)
Přešel den, druhý, třetí. S Lujzou jsem se nesešel.
Vzal prý z ni přísahu, že mne znát nebude.
Když jsem věděl, že se to skončí,

vezmu plášť a rovnou k nim.
Pro všechen případ vsunul jsem pistolet.
Vejdu Ženich učesaný, ve fraku Lujza naproti němu.
Z boku stařec tlustý. Sedí a mlčí.

Němec vzkypil zlostí. Lujza zbledla.
 
“Co vám libo?” pravil Němec.

“Co mi libo? Hosta vítej!
Vodky nalívej! Já k tobě v hosty přišel! ”

“Sedněte! ”
“A co ty tak hrubě?

Tys mi druhem, jdu k tobě s přátelstvím! ”
“Nemohu jím být, tys sprostý voják! ”
“Ty hastroši, víš, že já mohu s tebou dělat, co chci?
Chceš, bych tě zastřelil?”

“To nesmíte dělat”. “Nesmím?”
“Ne! ”

“Tak, tu más! ” Vyšla rána, spadl.
Ženské křičí. Já utekl.

Soudili.
Usoudili zelenou lavici.

VĚZŇOVÉ
A Lujza?

SKURATOV
Ó, Lujza!

(Máchne divoce rukou)

MALÝ VĚZEŇ
Major chtěl se ženit. Dveře ukázali.
Černá kobyla, nevybílíš do bíla.

VĚZEŇ KOVÁŘ
Černá kobyla, nevybílíš do bíla.

LUKA
Mám já košilu, šaraváry plyšové, šaraváry plyšové.

MALÝ VĚZEŇ
Měl jsem domek o dvou poschodích.

KEDRIL
Opera bude, opera Kedril.
Opera bude, opera Kedril.

Hra o Kedrilovi a Juanovi


 (Jeviště z částí lodních pořízené. Hosté a vězni jako
v hledišti. Gorjančikov a Aljeja sedí vedle sebe.
Hrají vězňové v poutech, v improvizovaných kostýmech)


DON JUAN
(vyjde na jeviště)
Dnes bude můj poslední den!
Já peklo volám k pomoci!
 

(Čerti vylézají z koutů. Don Juan se
jim brání kordem, zažene je)

Já se vás nebojím! Já se vás nebojím!

VĚZŇOVÉ
Naf! Naf! Naf! Naf! Naf! Naf!

(Kedril se třese strachy)

DON JUAN
Elviru přiveď!
Čertu se neboj! Večeri připrav!

(Kedril přivádí Elviru, ona se brání. Juan ji uchopí
a líbá.Rytíř vrazí do síně. Meče se křižují. Rytíř
probodnut a Elvira s výkřikem prchá. Don Juan si
otírá meč. Kedril odvléká mrtvolu. Vrací se s jídlem,
strká vpřed ševcovou. Don Juan ševcovou nechce;
ševcová by ráda. Kedril vytlačuje šerednou ševcovou)

DON JUAN
Večeři dones!

KEDRIL
Sejčas! Sejčas!

(Odbíhá
. Kedril přivádí naříkající popovou; sám usedá s jídlem
pod stůl. Veselé zamilované pletky Dona Juana
s popovou. Don Juan chce si odvádět popovou. Čerti vylézají)


DON JUAN
Ne! Nebojím se vás!

(Čerti berou Dona Juana)

Pomoc! Kedrile!

KEDRIL
Čerti pána verou!

(Don Juan s čerty odchází)

Čerti pána vzali, chi, chi, chi, chi, chi, chi!

(Kedril chytne popovou a miliskuje se s ní.
Hoduje s
popovou. Malý čertík zezadu popovou,
chechtot v obcenstvu)

VĚZŇOVÉ
Chi, chi, chi, chi, chi, chi, chi, chi, chi, chi!
Cho, cho, cho, cho, cho! Cho, cho...Chi, chi...Cha, cha...

KEDRIL
Ted začne pantomima
o pěkné mlynářce!

Pantomima o Pěkné mlynářce

(Skirotkin v úboru mladé mynářky, Nezvěstěv úloze mlynáře.
Mlynář se loučí, dřív však ukázal paní bič. Ona rozumí...
Mlynářka přede zamyšlena. Vtom někdo zaklepe. Vejde soused
mlynář, nese dárek, červený šátek. Miliskují se. Klepání na
dveře. Mlynářka ulekaná schovává souseda pod stůl. Vejde
písařík ve vojenském munduru, vystupuje sebevědomě.
Uklánejí se sobě navzájem. Písařík vykrocí, zastaví se, hruď
vypne, hrdě se dívá kolem, pak dlouhými kroky blíží se
k mlynářce. Objímají se. Zase klepání. Kam s ním?
Mlynářka písaříka příklopí)
 
(Vstoupí Brahmín – Don Juan. Brahmín hned objíma

mlynářku. Bouchání na dveře. Kam s Brahmínem? Do
pytle! Mlynářka navléká nit, již nemá, toči vřetenem,
jež leži na zemi. Mlynár vyrazí dveře. Vystahuje prvního,
druhého milovníka, vyhazuje kopanci za dveře. Brahmín
vylézá z úkrytu; spadne s ného vše brahmínské. Mlynář
padá. Čerti vylézají)

DON JUAN
Prokleť buď! Prokleť buď!

(Srší ohněm, popadne mlynářku a tančí s ní do úpadu)
 
(Opona malého jeviště padá. Setmělo se. Vězňové

většinou zašli do kasáren; před vchodem sedí ještě
Gorjančikov s Aljejou a pijí čaj)

ALJEJA
Pěkně hráli, co?

MLADÝ VĚZEŇ
(k nejšerednější poběhlici v jínem koutě)
Na zdraví, a kdes ty zasíděla?

POBĚHLICE
Straka na bidle déle sedí.

MLADÝ VĚZEŇ
Už jsem tě dlouho neviděl! Zchudlas, zchudlas!

POBĚHLICE
Může být. Jak bych byla jehlu polkla!

MLADÝ VĚZEŇ
Za vojáčky chodíš?

POBĚHLICE
A což. Třeba bez žebra.

Třeba bez žebra, přece ráda za vojáčky.

MLADÝ VĚZEŇ
Nechoď, i mi máme peníze.

(Zajdou do tmy)

VĚZŇOVÉ
Aj, aj, aj!

ŠAPKIN
(k staříčkovi)
Staříčku Antoniči, zdráv buď!

Chléb sol! Oj, oj, oj, oj!

STAŘÍK
Když neblázníš, sedni.

ŠAPKIN
Já myslel, žes umřel!

STAŘÍK
Umři napřed, a já za tebou.

LUKA
(zdálky)
Oj pláče, pláče mladý kozáče v nešťastné hodině.
Oj kráče, kráče čerňounky havran v daleké dolině.

VĚZŇOVÉ
Aj, aj, aj!

MALÝ VĚZEŇ
(přistupuje ke Gorjančikovovi a Aljejovi)
Proč nezdravíte?

Naším Kurským dobrého chutnání!

GORJANČIKOV
My, bratře, nejsme Kurští!

MALÝ VĚZEŇ
Snad Tambovští?

GORJANČIKOV
Nejsme Tambovští.

VELKÝ VĚZEŇ
Hej, páni pijí!

MALÝ VĚZEŇ
Jací páni?
Zde všichni rovni, všichni rovni!

VĚZŇOVÉ
Všichni rovni...Zde všichni rovni...

GORJANČIKOV
Chcete-li, dám vám, dám vám!

ČEKUNOV
(z kásaren)
Oj, pláče, pláče na vranem koni,
oj, rozbij touhu mou!

MALÝ VĚZEŇ
(poskočí)
Dovolte...
Chtěl bych se vás zeptat, vás se zeptat,
z jakých příjmů čaj si tu pijete? Máte asi peníze!
Proto vy ve vězení čaj chlastat? Čaj chlastat?

(Chytne džber, mrští jím, zasáhne Aljeju. Aljeja padá zraněn)

GORJANČIKOV
Ó, Aljejo!

VĚZŇOVÉ
Ubíjstvo! Ubíjstvo!

(Zdvihají Aljeju)

Bůh spasil!

(Stráže zatlačují vězně)
 



3. JEDNÁNÍ 


Scéna I
 
(Vězenská nemocnice. K večeru. Pryčny jedna
vedle druhé; vzadu pec – na ní stařík)


ALJEJA
(leží v horečce, u něho sedí Gorjančikov)
Isaj, prorok boží, boží slova mluvi.

GORJANČIKOV
A co se ti nejlépe líbilo?

ALJEJA
To, když praví: odpouštěj, neubližuj, miluj!
Dělal velké divy!

Ptáky z hlíny tvořil,
vdechl na ni a on vzlétl, a on vzlétl!

Vzlétl!

ČEKUNOV
(donáší jim čaj)
Napij se!

ALJEJA
Hleď, papír, pero, inkoust –

ČEKUNOV
Napij se!

ALJEJA
Já uz umím psát!

LUKA

(umírající)
Išššš! Chlap! Našel si pána!

ČEKUNOV
Já že chláp?

LUKA
Ty chlap!

Slyšte, dobří lidé, nevěří, diví se!

ČEKUNOV
Co ti do toho? Vidíš, osamocení, jsou jak bez rukou.
Proč neposloužit?

Ty blázne s štětinatým rypákem!

LUKA
Kdo štětinatý rypák?

ČEKUNOV
Ty, ty, ty!

LUKA
A tys krasavec?

Máš hubu jak vraní zobák!

ČEKUNOV
Jsi štětinatý rypák!

A když tě Bůh pokořil, lež a umírej!

LUKA
Raději botě se pokloním –

STAŘÍK
(na peci)
Gospodi pomiluj!

LUKA
–než papuči. Ach! Ach!

(Kašle)

Ach! Ach!

STAŘÍK
Gospodi pomiluj!

ŠAPKIN
(na Lukovo kašlání)
Ó bratři, ta bolest, to nic!
Není horší, než když tě tahají dlouho za uši!

VĚZŇOVÉ
Proto ti tak trčí!

VELKÝ VĚZEŇ
Kdo ti vytahal za uši?

ŠAPKIN
I správník. Pro tuláctví.

Šli jsme dva, já a Jefim jakýsi.
Na poli voli, v městě strach!

Proto my nejdřív v krčmu.
Rozhlížíme se, přibližují se k nám jacísi.

“My troje u generála Žežulky sloužíme.”
Ukázali dílo. A my téže noci vpadli do dvora
bohatého kupce. Dopadli násvšechny.

Sám tulák, sám tulák, a rovnou k okresnímu.
Vstoupil, sedl s takovými bakenbardami.
My tuláci divný národ.
Na hlavě mu drva štípej, zapomene.
Všechno zapomene.
 
A okresní zpříma na mne, jako z bečky:
“Kdo jsi”.
“Nevím, všechno jsem zapomněl.”
“Počkej, tvá hlava je mi známa! ”
A bělmo na mne vypoulí.
“Tvé jméno?” “Hmátni a upaluj! ”
“A tvoje?”
“A já za ním. Skutečně mne tak volají, vaše blahorodí! ”
“A kdo tě tak nazval?”
“Dobří lidé, svět není bez dobrých lidí.”
“A kdo jsou ti dobří lidé?”
“Pozapomněl jsem, račte prominout,
otce i mat, pozapomněl”
“Hybaj do vězení! A ty sedni! Ber pero, piš! ”
A chytne za ucho a táhne a táhne a táhne a tá…

VĚZŇOVÉ
Co se zbláznil?

ŠAPKIN
“Pro smilování, vaše blahorodí – ”
a táhne a táhne,
“Jen piš! ”
A to jeden písařík tež měl dlouhé uši,
a zdrhl jim s penězi!
“Jen piš! ”

VĚZŇOVÉ
Co se zbláznil?

ŠAPKIN
A táhne. Já čmáral,

sedmeroglazyj solil, -

VĚZŇOVÉ
Co se zbláznil?

ŠAPKIN
Já čmáral, sedmeroglazyj solil,

sedmeroglazyj solil.

(Šílený Skuratov vyskočí z pryčny, křepčí)

SKURATOV
Ó Lujzo! Lujzo! Ó Lujzo!

VĚZŇOVÉ
Mlčíš!

SKURATOV
Ó Lujzo!

VĚZŇOVÉ
Mlčíš!

SKURATOV
Já pistol přitiskl k čelu a –

VĚZŇOVÉ
Mlčíš!

SKURATOV
–A –

(Srazí Skuratova na pryčnu a drží ho)
 
(Ztišeni v nemocnici, tma: jen stařeček
má svíčku a bdí. Choří usínají)


STAŘÍK
Má dětátka milá, již vás neuvidím, již vás neuvidím.
Gospodi, pomiluj ny –

ŠIŠKOV
Počkej, počkej!

STAŘÍK
Gospodi –

(Úplná tma. Šiškov a Čerevin sedí na pryčně)

ŠIŠKOV
Počkej, počkej!

Nepředbíhej!
Přijde na bulvár –
všichni se klaní, slovem boháč!

ČEREVIN
Obchodoval?

ŠIŠKOV
Statek velký, dělníků plno,

v pasece včelín, i dobytek prodával.
Přijde do trhu.

“Zdravste, batuško!
” Zdravstvuj i ty! ”
“Jak s tvou prácí?”

“Moje práce jako saze bílá”
“A co jínak?”
“Po hříchu, nebe zakuřuji”.

Tak každé slovo u něho po rublu.
Měl dva syny a dceru Akulinu.

ČEREVIN
Ta byla tvoje žena?

ŠIŠKOV
Počkej, nepředbíhej! Ji Filka Morozov si namluvil.

LUKA
(umírající)
Oh! Oh!

ŠIŠKOV
“Ty,”pravil Filka ku starýmu,

“Dělme se. Vrat mi moje peníze!
Což já u tebe pacholčím?

Nechci s tebou obchodovat!
A Akulku,” pravil,
“brát si nebudu, já na vojnu půjdu,
feldmarsál se vrátím! ”
Starý jej na kopejku vyplatil.

“Jsi ztracený člověk! ”
A on jemu: “Ztracen či neztracen!
Ale u tebe, šedá brado, naučí se člověk
šídlem mléko sbírat.

A Akulku si přece nevezmu. Já už s ní spal! ”
“Jak ty smíš hanobit poctivého otce, poctivou dceru?

Kdy jsi s ní,
psí maso, hadí žíhadlo, spal?”

A celý se zatřásl.

GORJANČIKOV
Ztiš se, Aljeja, ztiš se!

ŠIŠKOV
“A nejen to,” povídá,

“tak to zatočím, že si ji nikdo nevezme,
protože je nečestná. S podzimku do podzimku s ní obcuji –
a už ji nechci.”

A starý tak řval až zem se zatřásla.

LUKA
(umírající)
Ach! Ach!

ŠIŠKOV
A z jitra do večera, zpit,

u děvek seděl do rána.

ČEREVIN
To znací, že s Akulinou držel stále?

ŠIŠKOV
Počkej, nepředbíhej!

“A teď půjdem vrata
dehtem mazat! ”
A šli jsme a namazali.

Stařík křičí:
“Ze světa ji zhladím! ”
Sousedé slyší jak

Akulinu řezou
z rána do noci!
A ta holka řve a place.

VĚZŇOVÉ
(těžký dech)
M –

ŠIŠKOV
A Filka křičí:“Slavná děvečka Akulina!

Slavná milovnice!
Čisto si chodíš, bělo se nosíš!

Mluv, koho miluješ?”
A já šel mimo a křičím:

“Čest budiž vaší milostí!
Čisto si chodíš! Kde to bereš?

S kýmže to žiješ?”
Sotva jsem domluvil,

pohlédla na mne takovýma
velkýma očima.

VĚZŇOVÉ
M –

ŠIŠKOV
A matka myslí že se mnou dovádí.

 “Co se zubíš, nestydatá?
Zabiju tě. Už není mou dcerou! Už není mou dcerou! ”

ČEREVIN
To že lehká byla?

ŠIŠKOV
Počkej, poslouchej!

Ležím, moje mať přichází.
“Tys podlec, žeň se, Akulku teď ti rádi dají! ”

Filka mi hrozí:
“Žes Akulčin muž?

A já tobě žebra vyrazím!
A s ženou tvojí,
když zachci, celou noc spat budu.”

A já na to:
“Lžeš, psí maso.”

VĚZŇOVÉ
M –

ČEREVIN
A nabízeli ti ji?

ŠIŠKOV
Nepospíchej!

A já byl, bratříčku, až do svatby zpit!
Po oddavkách nás přivezli a posadili.

A strýc praví:
“Dílo skončeno, když ne čestně, tož pevně! ”
Po zvyku nás do komůrky dali a zanechali.
Ona sedí bilá, ni kapky krve v líci, vlasy jako len,
oči velké, jak nemá v domě, tak divná!
A já na ni býkovec si připravil!

A ona vyšla přede mnou

ČEREVIN
Jak? Nevinná?

VĚZŇOVÉ

A –

ŠIŠKOV
Čistá, nevinná! Nevinná! Čestná, z čestného rodu.
A ona taková milá, přemilá…
Ó, proč ni Filka před světem o čest připravil?

ČEREVIN
Ó, ano! Ano!

ŠIŠKOV
Já poklekl u postele, ruce vztyčil.
“Milenko, Akulino, dítě drahé, odpusť mi!
Já též tě měl za nečestnou.”
Ona sedí přede mnou na posteli a pláče.
Položím jí ruce na ramena,
směje se, směje se a pláče.
A jak ji tak vidím, říkám si: Potkat Filku,
nebude živ na světe! A stařičtí rodičové jsou z toho zděšení.
A matka na kolenou pláče, a stařík:
“Kdybych byl věděl, že je čistá,
jiného byl bych jí vyhledal! ”

ČEREVIN
Tak, tak! Tak to má být!

ŠIŠKOV
Počkej, nepředbíhej!
Na druhý den, celý zpit,
běžím po návsi a křičím:
"Dejte mně Filku Morozova, podlce, nestydu! ”
Brzo mne tři lidé zmohli.
A Filka mi před lidmi: “Tys hlupák!
Vždyť tebe zpíteho ženili!
A víš, v tom stavu, cos ty mohl poznat! ”
Já přijdu domů.
"Vy jste mne zpitého ženili! ”
Matka se do mne pustí, a já:
"Ty máš, mátuško, zlatem uši ověnčeny.
Podej sem Akulku! ”

STAŘÍK
(na peci)
Kdo to křičí?

ŠIŠKOV
Ó, bratře, já bil, mlátil Akulku,
dokud jsem nepadl.

ČEREVIN
Ano, nakonec nebij ženy,
nebij ženy, tak ona?

ŠIŠKOV
Ona sedí, mlčí,
v okno hledí, pláče.
A já biju, biju.
Mně jé jí žal –

STAŘÍK
Jsi podlec, psí maso!

ŠIŠKOV
A já přece biju, biju!
Ubiju!

VĚZŇOVÉ
Už mlč! Už mlč! Už mlč!


ČEREVIN
S Filkou jste se opět spřátelili?


ŠIŠKOV
Počkej, nepředbíhej!
Za Ivanova syna dal se na vojnu.
"Já váš dobrodinec, vy mne musíte ctít!
"S dcerou spí, za bradu, hospodaře tahá.
Do vinné lázně baby ho nosily!
"Vratama nechci!
Vylomte plot! "Vylomili a on vešel.
Filka konečně vystřízlivěl.
Filku Morozova vedou!
A on se uklání na všechny strany!
A v tu chvíli jde Akulka ze zahrady.
On u vrat zastaví, seskočí s vozu.
Hluboce se jí uklání.
"
Duša moja,
jahoda, miloval jsem tě tři goda!
Odpusť i ty,
čestného otce čestná dcero!
Já podlec, já vším vinen!"
A hluboce se jí poklonil.
Akulka se zastavila, zaleknuta:
potom poklonila se mu až po pás a pravila:
"Odpusť i ty, dobrý molodče, zla nemám na tebe!"

ALJEJA
Ach!


ŠIŠKOV
A já za ní v jiszbu,
“Cos to jemu, psí maso, řekla?”


ALJEJA
Ach! Ach! Ach!



ŠIŠKOV
A ona, věř či nevěř, pohledne na mne:
“Já jeho miluju, vic než celý svět jeho miluju! ”
Jššš – ty!

A ten den, celý den já s ní nemluvil.
A večer pravím:
“Akulko, já tebe zabiju! ”
V noci jsem nespal,
síň jsem vyšel vody se napít.


LUKA
(umírající)
Ach!


ŠIŠKOV
Slunce vyskočilo.



LUKA
Ach!


ŠIŠKOV
Pravím: “Akulko, pojedem na pole! ”
Ona nato:

“Času málo, práce mnoho! ”
Zapřahám koně, mlčím.


(Luka umírá)

Versty tři jsem projeli lesem.
Koně zastavím.
“Vstávej, Akulko!
Tvůj je konec!

” Ona stojí dolekaná.
Mlčí... “Modli se k Bohu! ”
Vytáhnu nůž a chytnu ji za vlasy a po hrdle nožem!


STAŘÍK
Člověk zahynul!


(Šiškov se vymrští. Všichni k mrtvému)

ALJEJA
Zločinec, Petrovič. Ach to je zločinec.


STAŘÍK
Stráž!


(Vrata se rozevřou, vejde stráž. Stráž a lékař kráčí
k mrtvému. Jeden z vězňů zakryje mu oči. Stařík mu
klade na hruď dřevěný křížek. Šiškov upře oči do tváře
mrtvého, pozná v něm Filku)


ŠIŠKOV
Filko! Tos ty!



STAŘÍK
I jeho matka zrodila.


(Důstojník zarazí se pohledem na mrtvého. Stařík
žehná Filku. Šiškov vleče oči za mrtvolou, již stráže vynášejí)


ŠIŠKOV
Psí maso!
Psí maso! 

Psí maso!

STRÁŽ
Volají: Alexandr Petrovič Gorjančikov!


ALJEJA
Proč tě volají?


(Věsí se na Gorjančikova. Gorjančikova vyvádí
stráž. Choří vězňové jsou zaraženi)


VĚZŇOVÉ
(za scénou)
Hou, hou! Hou, hou!


(třeskot nástrojů ku práci)

Hou, hou!

Scéna II

(Scéna jako v I. jednání; v pozadí trakt nemocnice.
Slunce. Vězňové k práci seřazeni. Stráž předvádí
Petroviče. Placmajor podnapilý)



PLACMAJOR
Petroviči! Já jsem tě urazil.
Dal jsem tě zrskat nadarmo.
Vím to! Já toho lituji.

Rozumíš mi?
Já, já, já toho lituji.


GORJANČIKOV
Rozumím!


PLACMAJOR
Hej, postůjte.


VĚZŇOVÉ
Hou, hou!



PLACMAJOR
Já, tvůj velitel,

tě pozval, abys mi odpustil.
Víš, co to je?
Tys červík přede mnou!
A ještě méně: tys arestant!


(Vězňové se pošťuchují)

A já, z boží milosti placmajor, major.
Rozumíš ty tomu?
Postůjte!


VĚZŇOVÉ
Hou, hou!


PLACMAJOR
Já se s ním smířím.

Cítíš to plně?
Dovedeš to chápat?
Já, major!


(objímá Gorjančikova)

Nu, a, Petroviči, co se ti dnes zdálo?

GORJANČIKOV
O matce se mi zdálo.


PLACMAJOR
Víc – a lepší!
Tys svoboden!
Mať prosila.
Zde příkaz!


(k stráži)

Odkujte okovy!

(Aljeja se objeví ve vratech nemocnice)

VĚZEŇ KOVÁŘ
Odklepnuto!


VĚZŇOVÉ
Hou, hou!



ALJEJA
(vrhá se Gorjančikovovi na siji)
Tys otec můj!


VĚZŇOVÉ
Hou!


GORJANČIKOV
Milý, dobrý!
Zda někdy tě ještě uvidím.


ALJEJA
Tys otec můj!


GORJANČIKOV
(líbá okovy)
Nový život!


VĚZŇOVÉ
(Velkému vězňovi, jenž drží orla v kleci)
Pusť ho, Nikito!


GORJANČIKOV
Zlatá svoboda!


VĚZŇOVÉ
Orel car!

Orel car!

(Velký vězeň otvírá klec)

Svoboda!


GORJANČIKOV
Vzkříšení z mrtvých!


VĚZŇOVÉ
Svobodička!


(Orel, iehož poraněné křídlo se zhojilo, odletí)

Svoboda, svobodička! Svoboda, svobodička!
Vidíš, ani se neohlíží! Svoboda, svobodička!
Orel car!


STRÁŽ
Marrrš!



VĚZŇOVÉ
Svoboda, svobodička! Orel car!


STRÁŽ
Marrrš!


GORJANČIKOV
Nový život!


(Aljeja s pláčem se k němu tulí)

A ty jistě myslíš na dalný Dagestan!

ALJEJA
Bůh zaplať tobě! Bůh odplať!


STRÁŽ
Marrrš!

 
VĚZŇOVÉ
Hou, hou!



PRIMER ACTO


(Patio de un campamento penitenciario sobre el río Irtish.

Amanece. Los prisioneros salen de las barracas para lavarse.
En una esquina hay algunos de ellos molestando a un águila
enjaulada, otros hacen fila para comer. Alieya sale de la barraca.
La mayoría permanece en silencio; otros se persignan mientras
se lavan con los baldes de agua)

PRISIONEROS
ˇHoy, van a traer a un noble!
ˇUn noble entre nosotros!
ˇUn noble estará entre nosotros!

LUKA
ˇEl diablo rompió tres pares de botas antes de venir aquí!

PRISIONERO GRANDE
żA dónde crees que vas? ˇEstúpido, idiota!
ˇQuédate quieto!  ˇQuédate quieto!

PRISIONERO PEQUEŃO
żPor qué estás gritando? ˇApártate del camino!
ˇPareces un mamut!

PRISIONERO GRANDE
La vaca de Biryula quedó embarazada con pan de la prisión
y parirá dieciséis novillos para nuestro gran banquete.

PRISIONERO PEQUEŃO
żQué clase de pájaro eres? żEhl?

(Comienzan a golpearse el uno al otro)

PRISIONERO GRANDE
ˇEsta clase!

PRISIONERO PEQUEŃO
żQué clase?

PRISIONERO GRANDE
ˇEsta clase!

PRISIONERO PEQUEŃO
żQué clase?

PRISIONERO GRANDE
ˇEsta clase!

PRISIONERO PEQUEŃO
żQué clase?

PRISIONERO GRANDE
ˇEsta clase!  ˇUna garza!

PRISIONERO PEQUEŃO
ˇEres un canalla, no una garza!

LUKA
(separándolos)
Vosotros dos no sois malos muchachos.
Os comisteis el requesón y el pan de una vieja
y os dieron una paliza por eso.

(El Prisionero Grande sale)

PRISIONEROS
ˇVan a traer a un noble hoy!

(Entra Goryanchikov bajo custodia, asustado
y todavía vistiendo ropas de ciudad)

 
PRISIONERO PEQUEŃO
ˇUn noble se unirá a nosotros!

(Entra el Comandante)

COMANDANTE
(a Goryanchikov)

żCuál es su nombre?

GORYANCHIKOV
Alexander Petrovich Goryanchikov.

COMANDANTE
ˇTeniente, enciérrelo!
Que le rasuren la cabeza y le pongan grilletes.
żQué clase de abrigo es éste? żEs la última moda?
żDe dónde lo sacó? żDe Petrogrado?

GUARDIA
Son sus ropas, su Seńoría.

COMANDANTE
ˇQuítaselo todo y lo pones en la venta!
ˇUn prisionero no debe tener posesiones!
ˇY procura comportarte, no quiero problemas!
Bien... por la más mínima ofensa, una paliza.
żY qué se supone que es?
żUn bandido? żAlgún vagabundo?

(Le mesa la barba)

GORYANCHIKOV
Soy un criminal político.

COMANDANTE
żQué? ˇInsolente!
ˇQue le den cien latigazos, ahora mismo!

(Sale el Comandante. Un guardia se lleva a Goryanchikov.
Alyeya lo sigue. Gritos de dolor fuera de escena. Entra el
Prisionero Grande con el águila, agarrándola por el pico)


PRISIONERO GRANDE
ˇBestia salvaje!  ˇNo se rendirá!

PRISIONERO PEQUEŃO
ˇDéjala morir en paz!

PRISIONERO GRANDE
ˇPero no en prisión!
Un pájaro salvaje, sin domesticar,
nunca se acostumbrará al presidio.

PRISIONERO PEQUEŃO
Cierto, no es como nosotros.

VIEJO PRISIONERO
Estáis confundidos.
ˇEs un pájaro y nosotros sólo somos humanos!

PRISIONEROS
ˇEs un pájaro y nosotros sólo somos humanos!

PRISIONERO PEQUEŃO
Nikita, ˇdéjala ir!

PRISIONERO GRANDE
ˇEl águila es zar de los bosques!
El águila, hermanos, es el zar de los bosques.
ˇZar de los bosques!

PRISIONERO PEQUEŃO
Nikita, ˇdéjala ir!  ˇDéjala ir!

(El Prisionero Grande libera al águila que mueve
su ala rota y se va caminando hacia una esquina)


PRISIONEROS
ˇEl águila, el zar de los bosques!

VIEJO PRISIONERO
ˇMiradla, cómo cojea!

PRISIONEROS
ˇEl águila, el zar de los bosques!

VIEJO PRISIONERO
ˇMiradla, cómo cojea!

COMANDANTE
(apresurándose)
ˇGolpeadlo, golpead al hipócrita, al mentiroso!

(Los guardias empujan a los prisioneros)

GUARDIA
ˇVolved al trabajo!  ˇA trabajar!

(Los prisioneros se sientan a trabajar
o se preparan para ir a los campos)


PRISIONEROS
Mis ojos nunca verán la tierra...
En la que fui concebido...
Torturado una vez más...
Sin tener culpa alguna...

(Alieya y el Viejo Prisionero se ponen en cuclillas
a la entrada de la caseta de vigilancia)
 

El corazón se aflige,

el corazón languidece –

(El prisionero Skuratov se une al grupo que está remendando botas)

SKURATOV
“Era una chica joven, sirviendo en el banquete,
lavando las cucharas, haciendo la sopa,
raspando la grasa de las ollas, horneando los pirozhki.”

PRISIONEROS
Ah…

SKURATOV
Cuando la casaron, ˇyo estaba en el molino!

LUKA
ˇAullidos!  ˇEscuchó a un lobo aullar!

SKURATOV
ˇOh, Luka!  ˇOh, Luka!
“Una ave pequeńa, pero con afiladas garras.”

LUKA
żQué quieres decir con “Luka”?
Debes llamarme Luka Kuzmich.

SKURATOV
Muy bien, Luka Kuzmich.

LUKA
ˇNo me llames Luka Kuzmich!  ˇLlámame tío!

SKURATOV
Muy bien, ˇal diablo contigo y al diablo con tu tío también!
ˇQuería decirte cosas amables!

Y quería hacerme rico, ˇestuve a punto de hacerlo!
ˇAh, hermano, cómo amo esta cabeza mía!
Cuando me despedí de Moscú, tuve suerte de que mi cabeza
viniera conmigo.

ˇAdiós, Moscú!  ˇQué suerte estar vivo!
ˇDoy gracias a Dios por el aire puro!  ˇAdiós, Moscú!
Y aun así, me dieron una tremenda paliza.

LUKA
żY cómo te hiciste rico después de eso?

SKURATOV

Remendaba botas.

LUKA
żY la gente las compraba?

SKURATOV
Encontré algunos clientes.

Hombres impíos, que no honraban ni a Dios ni a sus padres.
ˇOh, mi desdichada vida estaba destruida!
ˇMi vida estaba destruida!
ˇAh, pero un momento! ...

“El esposo de Akulina llegó al patio”.
ˇ
Tra-la-la-la..!

LUKA
ˇUgh, un loco!  ˇUgh, un loco!

PRISIONEROS
ˇUn bueno para nada!  ˇUn bueno para nada!

(Skuratov colapsa)

LUKA
(ignorando a Skuratov)
Alieya, ˇdame algo de hilo!
.. Estos están rotos.

ALIEYA
(llega deprisa)
Los compraron en el mercado.

LUKA
Los de nuestros sastres son mejores.
El oficial, ża cuál vieja del mercado se los compra?

ALIEYA
Se los compra a la “Tía”.

LUKA
żNo querrás decir la “Madrina”?

ALIEYA
Eso. La “Madrina”.

LUKA
Era un viejo ridículo.

(Skuratov yace inmóvil)

Tienen a doce ucranianos en prisión.
Él era uno de ellos, ˇlloraba!
Había sido juzgado
y se había dictado sentencia.
“żY qué hay de mis hijos?”. Dij
e:
“Sé lo que estás haciendo. ˇJamás! ”
Y
el desgraciado del funcionario sólo escribía y escribía.
Así que mir
ó a mi alrededor y gritó:
“ˇVete al diablo! ”, y escribió eso también.
 
Y mientras él escribe,
siento como se desprende mi cabeza.
ˇQue el diablo se lleve a ese director!
Pens
é: “vamos, vamos”.“ˇháblale! ” “ˇháblale y verás! ”
Pero no dije nada. Logré agitar
a todos los ucranianos
que  fueron a quejarse del director.
Esa mańana le pedí prestado un cuchillo a un vecino.
 
El director estaba hecho una furia. Ya venía en camino.
Los ucranianos estaban furiosos. El director irrumpió.
“żQué está ocurriendo?
""ˇYo soy el zar aquí, yo soy Dios! ”
Mientras él decía eso, yo
sostenía el cuchillo en mi mano.
“ˇNo, su Seńoría! ”, dije y me le acerqué más y más.
“żCómo puede ser eso de que usted es nuestro zar y Dios?”
“żQu
ién eres tú? żAlgún bandido?” “
No”, le dije
, y seguí acercándome a él más y más.
 
“Nuestro Dios
todopoderoso, el Omnisciente, ˇÉl es el único!
ˇÉl es el único! żY el zar? ˇÉl está por encima de todos nosotros!
ˇY
también de usted! ”, le dije. “Usted es director por la gracia del zar”.
 “żCómo, cómo
dices?”ˇTartamudeó!
Lo apuńalé en el vientre. Cayó al suelo.
..
ˇAlieya, más hilo!

(Rompe un hilo con furia)

 ˇAlieya, más hilo
s!  ˇEstos están rotos!

(Crujir de la puerta de la prisión)

PRISIONEROS
żY te dieron una paliza por eso?

LUKA
Sí, me golpearon toda la noche.
..
ˇAlieya, tijeras!

(Alieya sigue mirando fijamente la puerta. Los
guardias traen
a Goryanchikov, destrozado por la paliza)

Ellos me destrozaron, hermanos.
"El criminal se portará bien ahora"
"Ellos rugían: ˇCriminal!  ˇDisciplina!
ˇOh, qué estúpidos son!
El verdugo me dijo:
"Me quedaré contigo, creo que me estoy muriendo".

(La puerta se cierra tras Goryanchikov)

VIEJO PRISIONERO
żY
te moriste?

LUKA
ˇEstúpido!

(Arroja sus herramientas al suelo)

(Todos se quedan mirando la puerta que se cierra
tras Goryanchikov. Abandonan el trabajo)



SEGUNDO ACTO 


(Un ańo después. Amanece. La orilla del río Irtish en la estepa
de Kirguistán. Cantos provenientes de una yurta nativa. Algunos
prisioneros están reparando un bote, otros están colocando ladrillos.
Goryanchikov aparece más tarde con Skuratov y Alieya)

VOZ
(fuera de escena, desde la estepa)
Ah...ah...Ah...ah...

(sonidos de palas al cavar)

A... a... a...

(Carpinteros trabajando en un bote)

GORYANCHIKOV
ˇAlieya, mi querido Alieya!
Escucha, Alieya,
żalguna vez tuviste una hermana?

ALIEYA
Sí. ż
por qué lo pregunta?

GORYANCHKOV
Estoy seguro de que era una belleza si era como tú.

ALIEYA
Ah, żqué ve en mí usted?

Ella era toda una belleza,
no hubo otra igual en todo Daguestán.
Nunca se ha visto tan hermosa chica.
Mi madre era hermosa también.

GORYANCHKOV
żY ella te
quería?

ALIEYA
żQué es lo que dice?

Estoy seguro que habrá muerto de pena.
Ella me
quería más que mi hermana.
Se me apareció anoche y lloró sobre mí.

GORYANCHKOV
ˇEscucha, Alieya!
Me gustaría enseńarte a leer y a escribir.

ALIEYA
ˇOh, cómo me gustaría aprender!
ˇEnséńeme, se lo ruego!

PRISIONEROS
ˇHei-ho, hei-ho!

GORYANCHKOV
De acuerdo, te enseńaré.

PRISIONEROS
ˇHei-ho, hei-ho!  ˇHei-ho, hei-ho!

(Sonido de hachas)

ˇHei-ho, hei-ho!  ˇHei-ho, hei-ho!


(El mástil del barco es cortado y cae)
 
ˇTenemos el día libre!
ˇEl trabajo se acabó!  ˇEl trabajo se acabó!

(Campanas distantes. Los prisioneros sueltan las herramientas)

PRISIONERO COCINERO
Alexander Petrovich,
ˇtenemos la tarde libre y hay una función de teatro!

(Sale)
 
(Aparecen los guardias, el Comandante e invitados civiles.
El sacerdote bendice la comida y el río Irtish)


SACERDOTE
ˇFelices fiestas!

PRISIONEROS
(persignándose)
ˇFelices fiestas a usted también!

(Unos prisioneros comen, otros se lanzan al río y otros se
persignan. El sacerdote y el Comandante se marchan. El
resto se sientan a la mesa, bebiendo té y comiendo)


PRISIONERO-COCINERO
(ofreciendo pirozhki)
żUn kopek? żO dos?

PRISIONERO PEQUEŃO
Dame de dos kopeks.

(Goryanchikov, Alieya y Skuratov se sientan a la mesa)

SKURATOV
ˇHermanos, el general viene en camino!
ˇEstá inspeccionando toda Siberia!

PRISIONERO PEQUEŃO
żEjecutarán al Comandante?

CHEKUNOV
żAh? żY eso a ti qué te importa?

PRISIONERO PEQUEŃO
ˇY yo te digo que eres un tonto, tonto!

SKURATOV
ˇOh, soy un hombre vanidoso e inútil!
ˇMe enviaron acá por enamorarme!

PRISONEROS
żPor eso fue que te enviaron aquí?

SKURATOV
Sí, por eso fue.
Y también porque le disparé a un alemán.
żCreéis que es suficiente razón para mandarme a prisión?

PRISONEROS
ˇQueremos oír más!  ˇCuéntanos!

SKURATOV
Si queréis oír la historia, la contaré.

PRISIONERO BORRACHO
ˇMiente!  ˇSon puras mentiras!

SKURATOV
Escuchad. Me enviaron a Yuryev.
Un encantador pueblito con muchos alemanes.
No podía quitar mis ojos de aquellas mujeres
y le cogí carińo a una chica alemana, Luisa.
Luisa y su tía eran lavanderas.
En principio, solía quedarme bajo su ventana;
después, nos hicimos amigos... ˇella era tan adorable!
Nunca había conocido una chica como ella.
Le pedí que me dejara hacer esto y aquello...
pero me dijo: “Sasha, eso no puede ser.
Quiero permanecer casta y ser una esposa adecuada para ti."
Y se reía y me retaba: “ˇVamos, casémonos! ”.
Imaginaros... ˇyo, casado!

PRISIONERO BORRACHO
(tambaleándose)
ˇMentira!  ˇTodo es mentira!  ˇMentira!

SKURATOV
żYo casándome? żYo casándome?
Bueno, fui directamente a ver al coronel.

PRISIONERO BORRACHO
ˇMentira!  ˇTodo es mentira!

SKURATOV
Un día cualquiera Luisa no llegó.

Al siguiente día, lo mismo, al tercero, también.
Le escribí una carta, ˇno respondió!
żQué ocurría? żSe estaba volviendo taimada?

ˇNunca me había mentido!  ˇNo estaba en ella decir mentiras!
Le escribí una nota: “Si no vienes, iré hacia ti.
ˇTu tía debe estar detrás de esto! ”
Ella vino. Vino y lloró.
“Sasha, ˇun pariente rico quiere casarse conmigo! ”
Sentí como si me hubieran matado. Siguió llorando.
“żTe gustaría robarme mi suerte?”

Puso sus brazos alrededor de mí.
ˇOh, Luisa!  żQué clase de suerte sería

casarse con un simple soldado o incluso con un cabo?
Al día siguiente fui a la tienda del hombre y miré por la ventana.

(El Prisionero Borracho se acerca de nuevo)
 

Allí estaba, Un alemán de cuarenta y cinco ańos,

nariz ganchuda y ojos saltones, reparando un reloj.
Quería romper la ventana.
Entonces pensé, żpara qué?

“Lo que se cae de la carreta, se va para siempre”.
Me fui al cuartel esa noche a dormir y,
ˇ
oh, Petrovich!  lloré amargamente.

PRISIONERO BORRACHO
ˇMentira!  ˇTodo es mentira!

(Skuratov agarra al borracho y lo tira al suelo)

PRISIONEROS
ˇJo, jo, jo, jo!

SKURATOV
(sentándose calmadamente)
Un día pasó, el segundo y el tercero. No volví a ver a Luisa.
Me dijeron que le habían hecho jurar que me olvidaría.
Cuando me di cuenta que todo había terminado,

tomé mi abrigo y me dirigí a su casa.
Solo por si acaso, escondí una pistola en mi cinturón.
Entré. Allí estaba el novio, cabello alisado, usando frac.
Luisa estaba sentada en frente. A su lado estaba un viejo gordo.

El alemán estaba histérico. Luisa palideció.

- żQué puedo hacer por usted?”, preguntó el alemán.
-"żQué que puede hacer por mí?

Haga que un invitado se sienta bienvenido.
ˇSirva algunas bebidas!  ˇHe venido a divertirme! ”

- “ˇSiéntese!  żA qué viene esta grosería?"
-"
ˇHe venido a ofrecer mi amistad! ”
 -"No puedo ser su amigo, ˇusted es sólo un soldado! ”
-"Usted, mamarracho, żno sabe que puedo hacer lo que quiera?”
- żLe gustaría que le disparara?”

- “Usted no puede hacer eso”
- żQué no puedo?”

- “ˇNo! ”
- “ˇAquí tiene! ”
Salió un disparo. Él cayó. Las mujeres gritaron. Escapé.
Me llevaron a la corte. Fui sentenciado.

PRISIONEROS
żY Luisa?

SKURATOV
ˇOh, Luisa!

(Agita su mano salvajemente)

PRISIONERO PEQUEŃO
El director quería casarse, pero le mostraron la puerta.
Si una yegua es negra, nunca debes blanquearla.

PRISIONERO-HERRERO
Si una yegua es negra, nunca debes blanquearla.

LUKA
“Tengo una buena camisa y pantalones de terciopelo!

PRISIONERO PEQUEŃO
“Me gustaría una casita de dos pisos.”

KEDRIL
Vamos a representar una ópera, ˇla ópera de Kedril!
ˇLa ópera de Kedril!

La ópera de Kedril y Don Juan

(Escenario improvisado. Los presos se sientan como si
estuvieran en palcos de teatro. Actores-prisioneros, aún
con grilletes, visten disfraces improvisados)

DON JUAN
(camina sobre el escenario)
ˇEste es el último día de mi vida!
ˇInvoco al infierno en mi ayuda!

(Los demonios salen de todas las esquinas.
Don Juan esgrime su espada y los ahuyenta)
 

ˇNo os tengo miedo!  ˇNo os tengo miedo!

PRISIONEROS
ˇNaf, naf, naf, naf, naf, naf, naf!

(Kedril tiembla de miedo)

DON JUAN
ˇTraed a Elvira!
ˇNo os preocupéis de los demonios!  ˇPreparad la cena!

(Kedril trae a Elvira y don Juan la besa. El caballero

irrumpe en el pasillo. Duelo de espadas. El caballero
es apuńalado y Elvira huye con un grito. Kedril se lleva
el cadáver y regresa con comida, plantando a la  mujer
del zapatero ante don Juan. A don Juan no le interesa; pero
ella sí que se siente atraída. Kedril la saca a empujones)

DON JUAN
ˇTrae la cena!

KEDRIL
ˇRápido!  ˇRápido!

(Kedril hace entrar a la mujer de un sacerdote, llorando.
Don Juan coquetea con ella y trata de llevársela. Los

demonios emergen de las esquinas)

DON JUAN
ˇNo os tengo miedo!

(Los demonios capturan a don Juan)
 

ˇAyúdame, Kedril!

KEDRIL
ˇLos demonios han capturado a mi amo!

(Los demonios se llevan a don Juan)

ˇLos demonios han capturado a mi amo!  ˇJi, ji, ji, ji, ji, ji!

(Kedril toma a la mujer del sacerdote y flirtea con ella.
Disfrutan el banquete. Un diablillo agarra a la mujer del
sacerdote por atrás. Risitas entre la audiencia)


PRISIONEROS
ˇJi, ji, ji, ji, ji, ji, ji, ji, ji, ji!

ˇJo, jo, jo, jo, jo, jo, jo!  ˇJo, jo!  ˇJi, ji!  ˇJa, ja!

KEDRIL
ˇY ahora con ustedes,
la pantomima de la bella esposa del molinero
!

Pantomima: La bella esposa del molinero
 

(Sirotkin está vestido como la esposa del molinero y
Nezvyestev como el molinero. El molinero se despide, no

sin mostrarle primero a su esposa el látigo. Ella comprende.
Entra su vecino con un regalo: una bufanda roja. Flirtean.
Golpean a la puerta. La mujer del molinero esconde
temerosamente al vecino bajo la mesa. Entra un
militar
Ambos se hacen una reverencia. El
militar da un paso adelante,

se detiene, saca el pecho, mira orgullosamente a su alrededor,
avanza hacia la mujer. Se abrazan. Más golpes en la puerta.
żDónde esconderlo? La mujer lo esconde en un arcón)
 
(Entra Don Juan
disfrazado de brahmán y abraza a la

esposa del molinero. Tocan violentamente la puerta. żDónde
esconder al brahmán? ˇEn un saco! La esposa enhebra una
aguja con hilo imaginario y gira la rueda de hilar, que yace
en el suelo. El molinero irrumpe. Saca a un amante, luego
al otro y los echa a la calle. El “brahmán” sale de su escondite.
El molinero se desmaya.
Los demonios emergen)


DON JUAN
ˇMalditos sean!  ˇMalditos sean!

(Escupe fuego, toma a la mujer y
bailan hasta caer exhaustos)
 
(Cae el telón del pequeńo escenario.
Anochece. La mayoría de

los prisioneros se han ido al cuartel; Goryanchikov y Alieya
todavía están sentados frente a la entrada, bebiendo té)

ALIEYA
żActuaron muy bien,
verdad?

JOVEN PRISIONERO
(en una esquina, a la más fea de las prostitutas)
Bienvenida, żdónde habías estado escondi
da?

PROSTITUTA
Soy como la urraca
, vuelo sin rumbo fijo.

JOVEN PRISIONERO
ˇHas adelgazado bastante!

PROSTITUTA
P
arece como si me hubiera tragado un alfiler.

JOVEN PRISIONERO
żHas estado con los soldados?

PROSTITUTA
żY eso qué? Aunque me
rompieran las costillas,
ˇaún me gustaría irme con
ellos!

JOVEN PRISIONERO
No hagas eso, aquí también tenemos dinero.

(Desaparecen en la oscuridad)

PRISIONEROS
ˇAy, ay, ay!

SHAPKIN
(al viejo prisionero)
Viejo Antonich, buena salud para ti.
ˇPan y sal! ˇOy, oy, oy, oy!

VIEJO PRISIONERO
A menos que estés loco, siéntate.

SHAPKIN
ˇPensé que ya estabas muerto!

VIEJO PRISIONERO
Si
mueres primero, yo te seguiré.

LUKA
(desde l
ejos)
ˇAy, cómo llora el joven cosaco en su hora de miseria!
ˇAy, cómo grazna el negro cuervo en el lejano valle!

PRISIONEROS
ˇAy, ay, ay!

PRISIONERO PEQUEŃO
(acercándose a Goryanchikov y Alieya)
żPor qué no salud
áis?
ˇDisfrutad la comida, amigos de Kursk!

GORYANCHIKOV
ˇNo somos de Kursk, hermano!

PRISIONERO PEQUEŃO
żDe Tambov, quizás?

GORYANCHIKOV
Tampoco somos de Tambov.

PRISIONERO GRANDE
ˇHey, los amos están bebiendo té!

PRISIONERO PEQUEŃO
ż
Qué amos?
ˇAquí todos somos iguales!

PRISIONEROS
Iguales
... Aquí todos somos iguales...

GORYANCHIKOV
ˇSi quieres, bebe con nosotros!
 
CHEKUNOV
(desde la prisión)
ˇAy, cómo llora y llora, montando su corcel negro!
ˇAy, si pudieras deshacerte de mi corazón anhelante! ”

PRISIONERO PEQUEŃO
(dando un salto)
ˇDisculp
ad!
Me gustaría
saber cuánto cuesta ese té.
Seguramente
tendréis mucho dinero.
para poder beber té en la prisión...

(Toma
ndo la tetera golpea a Alieya que cae herido)

GORYANCHIKOV
ˇOh, Alieya!

PRISIONEROS
ˇAsesino!  ˇAsesin
o!

(Levantan a Alieya)
 
ˇDios ha salvado su vida!

(Los guardias vienen y sacan a los prisioneros a empujones)

 
 
TERCER  ACTO  


Primera Escena

(El hospital de la prisión, de noche. Filas
de camas de tablones, al fondo una estufa)

ALIEYA
(en cama con fiebre, Goryanchikov sentado a su lado)
Jesús, profeta de Dios, dice la Palabra del Seńor.

GORYANCHIKOV
żQué fue lo que más te gustó de sus palabras?

ALIEYA
La parte donde dice:
Perdonaros unos a otros, no os hagáis dańo.
Hizo grandes milagros;

hizo un ave de arcilla, le sopló... ˇy el ave voló!
ˇVoló!  ˇVoló muy lejos!

CHEKUNOV
(ofreciendo té a Goryanchikov y Alieya)
ˇBebed!

ALIEYA
Mirad... tengo papel, una pluma, tinta…

CHEKUNOV
ˇBebed!

ALIEYA
ˇYa puedo escribir!

LUKA
(moribundo)
ˇUgh!  ˇUn sirviente!  ˇYa encontró un amo!

CHEKUNOV
żMe estás llamando sirviente?

LUKA
ˇSí, tú, un sirviente!
żNo te lo crees? żTe sorprende?

CHEKUNOV
żY a ti qué te importa eso?
żNo ves que todos somos como hombres sin brazos?

ˇEres un imbécil con hocico de cerdo!

LUKA
żQuién tiene un hocico de cerdo?

CHEKUNOV
ˇTú, tú!

LUKA
żY tú eres muy hermoso, verdad?
ˇTienes cara de cuervo!

CHEKUNOV
ˇTienes el hocico de un cerdo!
Dios te hizo así... ˇQuédate ahí y muérete!

LUKA
Preferiría inclinarme ante la bota de un militar...

VIEJO PRISIONERO
(que está sentado junto a la estufa)
ˇDios, ten misericordia!

LUKA
... ˇque ante una vieja pantufla!  ˇAy, ay!

(Tose)
 
ˇAy, ay!

VIEJO PRISIONERO
ˇDios, ten misericordia!

SHAPKIN
(mientras Luka tose)
Hermanos, ˇese dolor no es gran cosa!
ˇLo peor es cuando te jalan las orejas sin parar!


PRISIONEROS
ˇPor eso las tuyas sobresalen tanto!

PRISIONERO GRANDE
żQuién te jaló de las orejas?

SHAPKIN
La policía. Por ser un vagabundo.

Éramos dos, yo y Yefim.
Ganado en los campos, pánico en el pueblo.
Primero llegamos a una posada.
Miramos alrededor y algunos hombres se nos acercaron.
“Los tres servimos al General Cucú”. Nos mostraron su plan.
Esa misma noche irrumpimos en la villa de un rico mercader.
Nos capturaron a todos. “Vagabundos, vagabundos”.
Y fuimos directo a la oficina del superintendente del distrito.
Vino y se sentó; un tipo con bigote caído.
Los vagabundos somos gente extrańa.
Use nuestras cabezas como tablas de picar

y aquí no ha sucedido nada...
 
El superintendente se dirigió a mí como una tonelada de ladrillos.
- “żQuién eres tú?”

 - “No lo sé, lo olvidé todo.”
- “Espera un momento... ˇtu cara la conozco! ”
Abriendo de par en par sus ojos me dice: “żTu nombre?”

- “Agárralo-y-corre”
“żY el tuyo?”

-“Síguelo-rápido.
De verdad me llaman así, su Seńoría”

- żQuién te dio ese nombre?”
- “Lo he olvidado, perdóneme Seńoría,
he olvidado hasta a mi padre y a mi madre! ”
- “ˇA prisión! ”

“Y tú, siéntate, toma una pluma y escribe”
Y entonces me jaló por las orejas...y jaló, y jaló, y jaló…

PRISIONEROS
żSe volvió loco?

SHAPKIN
- “ˇPor lo que más quiera, su Seńoría!”...

Y él jalaba y jalaba...
- “ˇSigue escribiendo! ”
También había un funcionario con orejas largas,
ˇque huyó con todo el dinero!

- “ˇSigue escribiendo! ”

PRISIONEROS
żSe volvió loco?

SHAPKIN
Él seguía jalando y yo garabateando.
El superintendente no dejaba de jalar...

PRISIONEROS
żSe volvió loco?

SHAPKIN
... yo garabateando y el superintendente jalando...
El superintendente seguía jalando.

(Skuratov salta de la cama, delirando, y empieza a bailar)

SKURATOV
ˇOh, Luisa, Luisa, Luisa!

PRISIONEROS
ˇSilencio!

SKURATOV
ˇOh, Luisa!

PRISIONEROS
ˇSilencio!

SKURATOV
Le apunté a ella con una pistola en la cabeza y...

PRISIONEROS
ˇSilencio!

SKURATOV
Y después...

(Empujan a Skuratov a su cama y lo retienen)
 
(Silencio. Todo está oscuro, excepto donde el viejo yace,
despierto, con su vela. Los pacientes caen dormidos)


VIEJO PRISIONERO
Mis queridos nińos, ya no os volveré a ver más, nunca más.
Dios tenga misericordia de nosotros...

SHISHKOV
ˇEspera un momento, espera!

VIEJO PRISIONERO
Dios...

(Oscuridad. Shishkov y Cherevin están sentados en una cama)

SHISHKOV
ˇEspera un poco, espera! ˇDeja que me tome mi tiempo!
Él venía por la calle principal,
todo el mundo le hacía una reverencia,
en una palabra... ˇera asquerosamente rico!

CHEREVIN
żEra un mercader?

SHISHKOV
Una hacienda enorme, muchos peones,
colmenas de abejas, inmensas manadas de ganado...
Llega al mercado.

- “
Saludos, padrecito.”
- “Saludos.”
- “żCómo va tu trabajo?”
- “żTrabajo? Mi trabajo como hollín blanco”
- “żQué más?”
- “Llenando el cielo con el humo de mi pipa, me temo.”
Cada palabra que decía valía un rublo.
Tenía dos varones y una hija, Akulina.

CHEREVIN
żElla era tu esposa, cierto?

SHISHKOV
ˇEspera, no te adelantes! Filka Morozov le habló.

LUKA
(agonizando)
ˇOh, oh!

SHISHKOV
“Tú”, le dice Filka al viejo.
- “Arreglemos cuentas.
ˇDevuélveme el dinero de mi contrato!
żAcaso voy a ser tu sirviente?
No quiero más tratos contigo.
Y en cuanto a Akulina”, dice,
- “no me casaré con ella;
me alistaré en el ejército y volveré convertido en un
mariscal de campo.”
El viejo le paga hasta el último kopek. “ˇEstás condenado! ”
Pero Filka le dice: “condenado o no, quedarse contigo,
anciano, es tan útil como servir leche con un punzón.
Y no me casaré con Akulina. ˇYa me acosté con ella! ”
- “żQué? żTe atreves a deshonrar a un padre honesto y a su hija?
żCuándo sucedió eso, carne de perro, víbora venenosa?
żCuándo te acostaste con ella?”
Y tembló de pies a cabeza.

GORYANCHIKOV
ˇHaz silencio, Alieya!  ˇHaz silencio!

SHISHKOV
“No sólo eso”, dice Filka,
- “haré tal escándalo que nadie
se casará con ella, porque ha perdido su honor.
Por varios otońos me he acostado con ella, y ahora no la quiero.”
Y el viejo pegó tal grito que hasta la misma tierra se sacudió.

LUKA
(agonizando)
ˇOh, oh!

SHISHKOV
Y desde el amanecer hasta el ocaso,
bien borracho, se quedó con varias chicas.

CHEREVIN
żQuieres decir que se quedó con Akulina?

SHISHKOV
ˇEspera un poco, no te adelantes!
- “ˇVamos a echarle alquitrán a la puerta principal! ”
Y fuimos y embarramos alquitrán en la puerta.
El viejo grita:
- “ˇEl mundo está sumido en la oscuridad y corrupción! ”
Marya Shtepanovna grita:
- “ˇLibraré al mundo de esa chica! ”
ˇLos vecinos escuchan la paliza
que le dieron a Akulina toda la noche!
Y la chica gritaba  y lloraba...

PRISIONEROS
(suspirando)
Mmm…

SHISHKOV
Y Filka grita:
-  “Noble damisela, Akulina!  ˇNoble corazoncito!
ˇQué ropas tan finas con las que te paseas,
qué suaves y blancas! 
Dinos, żquién es tu amante?”
Voy pasando y grito:
- “ˇHonor a su Seńoría!
ˇQué ropas tan limpias llevas! żDe dónde las sacaste?
żCon quién estás viviendo?”
Tan pronto como terminé,
ella me miró con sus grandes ojos.

PRISIONEROS
Mmm…

SHISHKOV
Su madre cree que está coqueteando conmigo.
“żPor qué estás sonriendo, desvergonzada?
ˇTe mataré!  ˇNo eres hija mía!  ˇNo! ”

CHEREVIN
żQuieres decir que tonteaba contigo?

SHISHKOV
Espera un poco, escúchame.
Estoy en mi cama, viene la madre.
- “Eres bueno, cásate.
Estarán felices de entregarte a Akulina.”
Filka me amenaza.
-  “żTú, esposo de Akulina?
ˇTe romperé las costillas!
Puedo dormir con ella cuando me dé la gana.”
Y yo le digo:
- “ˇEres un mentiroso!  ˇCarne de perro! ”

 PRISIONEROS
Mmm…

CHEREVIN
żY te ofrecieron a la chica?

SHISHKOV
ˇNo tan rápido!
Estaba borracho, hermano, ˇy así me presenté a la boda!
Después de la ceremonia nos sentamos.
El tío dice:
- “el trabajo está hecho. No fue honorable, ˇpero se hizo bien! ”
Y de acuerdo con la costumbre, nos dejaron solos en la habitación.
Ella se sienta allí, pálida, ni una gota de sangre en sus mejillas,
pelo como la linaza, con la mirada perdida,
ˇqué extrańa chica era!
Yo tenía un látigo listo para ella, pero resultó ser...

CHEREVIN
żQué? żAún virgen?

PRISIONEROS
żY después?...

SHISHKOV
ˇPura, virginal e inocente!
Una buena chica de buena familia.
ˇOh! żPor qué Filka tuvo que humillarla en público?

CHEREVIN
Sí, żpor qué, por qué?
 
SHISHKOV
Me arrodillo ante la cama y levanto mis manos.
- “Querida Akulina, tesoro, ˇperdóname!
Yo también pensaba que habías sido deshonrada.”
Ella se sienta en la cama, en frente mía, y llora.
Pongo mis manos sobre sus hombros; ella ríe, ríe y llora.
Y viéndola así, me digo a mí mismo:
si encuentro a ese Filka, ˇlo desollaré vivo!
Sus viejos padres estaban horrorizados.
Su madre se puso de rodillas ante ella, llorando, y su viejo le dijo:
-  “ˇSi hubiera sabido que era aún virgen,
le habría encontrado otro hombre! ”

CHEREVIN
ˇEso es!  ˇAsí es como debe ser!

SHISHKOV
ˇEspera un poco, no te adelantes!
Al día siguiente, muy borracho, corro por el pueblo gritando:
- “ˇTraed ante mí a ese Filka Morozov, a ese bastardo! ”
Rápidamente tres hombres me sujetan.
Filka empezó a gritarme:
-  “ˇIdiota, que eres un idiota! 
ˇTe casaron cuando estabas borracho!
Y en ese estado, żcómo notar la diferencia?”
Entonces me fui a casa.
- “ˇUstedes me casaron cuando estaba borracho! ”
Su madre la emprende conmigo y le digo:
- “Querida madre, debe tener los oídos llenos de oro.
ˇTráigame a Akulina! ”

VIEJO PRISIONERO
(en la estufa)
żQué es todo este escándalo?

SHISHKOV
ˇOh, hermano, le pegué una paliza a Akulina
hasta que no pude más!

CHEREVIN
Bueno, después de todo,
si no le pegas a una mujer, si... ży qué hizo ella?


SHISHKOV
Ella se quedó allí, sin decir nada,
mirando por la ventana, llorando.
Y seguí pegándole, pegándole...
De verdad que me sentí muy mal.

VIEJO PRISIONERO
ˇEres un canalla!  ˇCarne de perro!

SHISHKOV
ˇY continué pegándole, pegándole,
hasta que se quedó inconsciente!

PRISIONEROS
ˇNo digas más!  ˇCállate!  ˇCállate!

CHEREVIN
żTú y Filka volvisteis a ser amigos de nuevo?

SHISHKOV
ˇEspera un momento, no te me adelantes!
Él se alista en el ejército, en lugar del hijo de Ivánov.
"ˇSoy tu benefactor, debes honrarme! ”
Él se acuesta con la hija y se burla del amo.
Las viejas lo llevan a los bańos de vapor, le agregan vino.
“Soy demasiado bueno como para pasar por esa puerta.
ˇLlamad a esa puerta por mí! ”
Lo hacen, y entra. A Filka se le pasa la borrachera.
ˇVienen a llevarse a Filka Morozov al ejército!
ˇY hace reverencias en todas direcciones!
En ese momento, Akulina sale al jardín.
Él se detiene en la puerta, salta de la carreta y se inclina ante ella.
“Corazón, fresita mía,
durante tres ańos he estado haciéndote el amor!
ˇPerdóname, casta hija de un buen padre! 
ˇSoy un canalla, soy el único culpable!
Y se inclina de nuevo ante ella.
Akulina se detiene sobresaltada, luego se inclina por la cintura y dice:
“ˇTe perdono a ti también, joven galante,
no tengo ningún resentimiento contra ti”

ALIEYA
ˇAh!

SHISHKOV
Yo la sigo dentro de la casa:
“Carne de perro, żqué le dijiste a él?”

ALIEYA
ˇAy, ay!  ˇAy, ay!  ˇAy, ay!

SHISHKOV
Y ella, lo creas o no, me mira a los ojos y me dice:
- “Lo amo, ˇlo amo más que a cualquier cosa en el mundo! ”
ˇGrrrrr! Durante todo el día no le dirigí la palabra.
Después, a la noche, le digo:
- “Akulina, ˇvoy a matarte! ”
No pude dormir esa noche.
Salí al pasillo a beber un poco de agua.

LUKA
(agonizando)
ˇAh, ah!

SHISHKOV
El sol empieza a aparecer...

LUKA
ˇAh, ah!

SHISHKOV
Le digo a ella: “Akulka, ˇnos vamos a los campos! ”
Y ella dice: “ˇhay poco tiempo y mucho por hacer! ”
Ensillo los caballos silenciosamente

(Luka muere)
 

Cabalgamos a través de los bosques por tres verstas.
Detuve a los caballos. “ˇHasta aquí llegamos, Akulka!
ˇEste es tu fin! ”
Se queda allí, paralizada de miedo.
No dice una palabra. “ˇReza a Dios! ”
Saco mi cuchillo, la agarro por el pelo, y ˇle corto la garganta!

VIEJO PRISIONERO
ˇAlguien ha muerto!

(Shishkov se da la vuelta. Todos corren hacia el cadáver)

ALIEYA
ˇÉl es un criminal, Alexander Petrovich!  ˇUn criminal!

VIEJO PRISIONERO
ˇYa vienen los guardias!

(El médico y un guardia entran y se dirigen hacia
el cuerpo. Un prisionero cierra los ojos del fallecido.
El viejo le pone una cruz en el pecho. Shishkov lo mira
a la cara detenidamente, y reconoce a Filka)


SHISHKOV
ˇFilka!... ˇEras tú!

VIEJO PRISIONERO
Él también nació de una madre.

(El anciano le da la bendición. Los ojos de Shishkov
siguen el cuerpo mientras los guardias se lo llevan)


SHISHKOV
ˇCarne de perro!  ˇCarne de perro!
ˇCarne de perro!  ˇCarne de perro!

GUARDIA
ˇEstán llamando a Alexander Petrovich Goryanchikov!

ALIEYA
żPara qué lo quieren?

(Se aferra a Goryanchikov. El guardia se lleva a
Goryanchikov. Los prisioneros enfermos están sorprendidos)


PRISIONEROS
(fuera de escena)
ˇJo, jo, jo, jo!

(Ruido de herramientas siendo recogidas)
 
ˇJo, jo!

Segunda Escena

(El mismo escenario del primer acto. Hace sol. Los
prisioneros hacen fila para trabajar. Un guardia trae a
Goryanchikov. Entra el Comandante, borracho)


COMANDANTE
ˇAlexander Petrovich!  ˇMe equivoqué!
Le di una paliza para nada.
ˇAhora me doy cuenta! Lo lamento.
żMe comprende? Soy yo quien se está disculpando.

GORYANCHIKOV
Entiendo.

COMANDANTE
ˇHey, deténgase!

PRISIONEROS
ˇJo,jo!

COMANDANTE
Yo, su comandante,

le he invitado a que me perdone.
żSabe acaso lo que eso significa?
ˇUsted es sólo un gusano para mí!
Incluso menos que eso… ˇes un convicto!

(Los prisioneros se dan codazos)
 

Y yo soy comandante por la gracia de Dios.
żPuede entender eso?
ˇLe dije que se quedara quieto!

PRISIONEROS
ˇJo, jo!

COMANDANTE
Haré las paces con este hombre.
żPueden creerlo? żPuedo entenderlo?
ˇYo, un comandante!...

(Abraza a Goryanchikov)
 

Y bien, Alexander Petrovich, żqué sońó anoche?

GORYANCHIKOV
Sońé con mi madre.

COMANDANTE
ˇMucho mejor! ˇEs usted libre!
Su madre debió haber solicitado su libertad.
ˇAquí está la orden!

(Al guardia)

ˇQuítale las cadenas! 

(Alieya aparece en la puerta de la enfermería)

PRISIONERO HERRERO
ˇEs libre!

PRISIONEROS
ˇJo, jo!

ALIEYA
ˇUsted ha sido como un padre para mí!

PRISIONEROS
ˇJo!

GORYANCHIKOV
ˇMi muchacho, mi buen muchacho!
żVolveré a verte alguna vez?

ALIEYA
ˇPadre mío!

GORYANCHIKOV
(besando sus viejos grilletes)
La vida empieza de nuevo.

PRISIONEROS

ˇLibera al águila, Nikita!

GORYANCHIKOV
ˇDorada libertad!

PRISIONEROS
ˇEl águila es el zar! 

ˇEl águila es el zar!

(El Prisionero Grande abre la jaula)
 

ˇLibertad!

GORYANCHIKOV
ˇResurrección de los muertos!

PRISIONEROS
ˇAmada libertad!

(El águila vuela)
 

ˇLibertad, amada libertad!  ˇLibertad, amada libertad!
ˇMirad, ni siquiera mira hacia atrás!
ˇLibertad, amada libertad!  ˇEl águila es el zar!

GUARDIA
ˇMárchate!

PRISIONEROS
ˇLibertad, amada libertad!  ˇEl águila es el zar!

GUARDIA
ˇMárchate!

GORYANCHIKOV
ˇLa vida empieza de nuevo!

(Alieya se lo abraza con lágrimas en los ojos)
 

Y tú, ˇestarás sońando con Daguestán!

ALIEYA
ˇDios se lo pague!  ˇDios se lo pague!

GUARDIA
ˇMárchate!

PRISIONEROS
ˇJo, jo!



Traducido y digitalizado por:
Alejandro Vidal Charris 2020