1. JEDNÁNÍ
(Na dvoře
vězeňských
budov ruské
trestnice na
řece Irtyši.
Časné ráno.
Věznové
vycházejí
z kasárem,
umývají
se...
V koutě
dráždí
několik
vězňů
zchromlého
orla, jiní
jidou
do vězeňské
kuchyně...Mladistvý
Aljeja
vycházi
mnozí
se
z kasáren...Většina
vězňů je
mlčenlivá;
mnozí se
žehnají,
u veder
s vodou se
umývají..)
VĚZŇOVÉ
Přivedou
dnes pána!
K nám pána!
Mezi nas
pána!
LUKA
Čert troje
boty
roztrhal než
nás tu
všecky
sehnal!
VELKÝ VĚZEŇ
Kudy lezeš?
Pitomá
palice!
Postůj,
postůj!
MALÝ VĚZEŇ
Co křičíš?
Ty sám uhni!
Jak mamut tu
stojí.
VELKÝ VĚZEŇ
Birjulina
kráva stelná
z chleba
čistáka
k hodům
vrhne
šestnáct
telátek.
MALÝ VĚZEŇ
Co to za
ptáka? Jaký?
(pěstí dorážejí na sebe)
VELKÝ VĚZEŇ
Taký!
MALÝ VĚZEŇ
Jaký?
VELKÝ VĚZEŇ
Taký?
MALÝ VĚZEŇ
Jaký?
VELKÝ VĚZEŇ
Taký?
MALÝ VĚZEŇ
Jaký?
VELKÝ VĚZEŇ
Taký! Kahan!
MALÝ VĚZEŇ
Tys podlec a
ne kahan!
LUKA
(roztrhává
je od sebe)
Jste oba
hodni!
Snědli babě
kyšku
s chlebem,
a dostali
knutem!
(Velký vězeň odchází)
VĚZŇOVÉ
Mezi nás
vedou pána!
(Vstupuje pod stráží Gorjančikov, vystrašený, v městském ještě
ustrojí)
MALÝ VĚZEŇ
Mezi nás
vedou pána.
(Placmajor přichází)
PLACMAJOR (ke Gorjančikovovi)
Jak tě
nazývají?
GORJANČIKOV
Alexandr
Petrovič
Gorjančikov.
PLACMAJOR
Poručíku,
hned s nim
do vězení,
hlavu odřít!
Okovy
přikovat! A
jaké to
šiněli?
Je
to
nejnovější
stříh?
Odkuds to
vzal?
Z Petrohradu?
STRÁŽ
Jeho vlastní
šat, vaše
blahorodí!
PLACMAJOR
Všechno
sebrat!
Prodat!
Vězeň nemá
mít níc
vlastního!
A hleď se
dobře
chovat!
Abych
neslyšel. Nu
tak...
Za nejmenší
přestupek
metly.
A jak
to vyhlížíš?
Zbojník?
Tulák?
(Tahá ho za vousy)
GORJANČIKOV
Jsem
politický
přestupník.
PLACMAJOR
Jak? Ty
drzý!
Sto
metel! V tu
minutu!
(Placmajor odchází. Gorjančikova
odvádí
stráž. Aljeja jde s ůzkostí za
Petrovičem...Výkřiky
bolesti za
scenou...Velký
vězeň
s orlem;
drží ho za
zobák)
VELKÝ VĚZEŇ
Zvíře!
Nedá se!
MALÝ VĚZEŇ
Ať třeba
zdechne!
VELKÝ VĚZEŇ
Ale ne ve
vežení!
Ptak volný,
surový,
nepřivykne
vězení.
MALÝ VĚZEŇ
Věru, že
není jako
my!
STAŘÍK
Zmátls to.
Vždyť on
pták, a my
jen lidé!
VĚZŇOVÉ
Vždyť on
pták, a my
jen lidé!
MALÝ VĚZEŇ
Nikito, pusť
ho!
VELKÝ VĚZEŇ
Orel, car
lesů!
Bratři, orel
car lesů,
car lesů!
MALÝ VĚZEŇ
Pusť ho,
Nikito! Pusť
ho!
(Velký Vězeň pustí orla, jenž
bije
zlomeným
křídlem a
vleze v kout
zahrady)
VĚZŇOVÉ
Orel, car
lesů!
STAŘÍK
Vidíš,
vidíš, jak
belhá!
VĚZŇOVÉ
Orel, car
lesů!
STAŘÍK
Vidíš,
vidíš, jak
belhá!
PLACMAJOR (vřítí se) Bijte!
Bijte
pokrytce,
lháře!
(Stráže zatlačují vězně)
STRÁŽ
Do práce, do
práce!
(Vězňové usedají k práci; jiná
skupina
strojí se
vyjít na
venkovskou
práci)
VĚZŇOVÉ
Neuvidí oko
jíž těch
krajů
Opět mučení,
bez viny.
(Aljeja se stařečkem usedají u
vchodu do
kordekvardije)
Srdce
zabolí,
zateskní.
Srdce
zabolí,
zateskní.
(Vězeň Skuratov přisedne si ke
skupině, jež
šije laptě)
SKURATOV
Já mladá na
hodech byla,
lyžky umyla,
v polévku
vlila,
omastek
seškrábla,
pirohů
napekla.
VĚZŇOVÉ
A-a-
SKURATOV
Beze mne mě
oženili, já
ve mlyně
byl!
LUKA
Vyje! Zpíval
vlk a on mu
píseň ukrad.
SKURATOV
O Luka! O
Luka! “Malý
ptáček,
ostrý
drápek! ”
LUKA
Jaký Luka?
Pro tebe
jsem Luka
Kuzmič!
SKURATOV
Nu tedy,
Luka Kuzmič!
LUKA
Žadný Luka
Kuzmič. Pro
tebe jsem
strejček!
SKURATOV
Nu tedy,
čert
s tebou, i
se
strejčekem!
A já ti
chtěl dobré
slovo
povědět!
A já ti
chtěl
zbohatnout,
už chtělo se
mi
zbohatnout!
Ach, bratře,
hlavo,
drahá! Když
jsem se
s Moskvou
rozloučil,
byl jsem
rád, že
hlava šla se
mnou.
S Bohem,
Moskvo,
zaplať Bůh
za život, za
volný vítr! S Bohem,
Moskvo.
A hodně mi
jich
nalupali.
LUKA
A číms potom
zbohatnul?
SKURATOV
Zkusil jsem
boty šít.
LUKA
A kupovali?
SKURATOV
Našli se
takoví.
Boha
se nebáli,
otce, matku
nectili.
O, selhal
můj život
ubohý! O, selhal
můj život!
O, počkej na
chvilčičku.
Akulin muž
přišel na
dvůr...
Tra-la-la-la...
LUKA
Jšššš! Blázne! Jšššš!
Blázne!
VĚZŇOVÉ
Člověk
zbytečný!
Člověk
zbytečný!
(Skuratov se zhroutí)
LUKA (nepošivmne si Skuratova)
Aljejo,
podávej
nitku!
Jsou
zpuchřelé,
komisní.
ALJEJA (přiběhne) Na trhu
koupili.
LUKA
Naše
krejčovské
jsou lepší.
U které
podlé baby
je bere
invalida?
ALJEJA
U tetky.
LUKA
To značí u
kmotry?
ALJEJA
U kmotry.
LUKA
Takový
směšný byl.
(Skuratov leží nehybně)
Dívám se,
věznili nás
dvanáct
chochlů.
Mezi nimi
on, a pláče!
Pravil,
odsoudili!
A což ty
moje děti?
Já jemu
pravil:
“Bašu, ni” A
vin bisov
syn, a
píšet, a
píšet.
Nu, baču
sob, co by
zdechl!
A
pořád píše,
pořád píše.
A ják píše,
tak i
propadla
moje hlava.
Tak čert by
solil, ten
major.
Pojď
jen, pojď
den!
Mluv s ním! Uvidíš! Mlčel jsem.
Vzbouřil
jsem
chochly.
Na majora si
stěžovali.
A já už
zrána
vypůjčil
jsem si u
souseda nůž.
Rozžuřil se
major. Jede.
Vře to mezi
chochli.
Vletěl
major.
“Co to? Já
car i
Bůh”Ják to
řek, byl nuž
v mojich
rukou.
“Ne, pravímˮ
“Vaše
blahorodi! ”
A jdy k němu
blíž a blíž.
“Jak by bylo
možno, byste
nám byl car
i Bůh?”
“A ty, co?
Zbojník?”
“
"Ne”,
pravím, a
jdu k němu
blíž a blíž.
“Bůh náš
všemohoucí,
vševědouci,
on jedin
jest!
On jedin
jest! A car?
On jedin
jest nade
všemi námi!
” A vy,
pravím, “vy
jen ještě
major
z carské
milosti,
a pro vaše
zásluhy”.
“Jak, jak,
jak?”Zakdákal!
Vbodl jsem
mu nůž do
života.
Převalil
se...
Aljeja,
niti!
(zuřivě přetrhne nit)
Aljeja,
niti! Jsou
zhnilé!
(Skřípají vrata z kodekvardije)
VĚZŇOVÉ
A zpražili
tě za to?
LUKA
...Nu,
zpražili.
Aljeja,
nůžky!
(Aljeja se stále upřeně dívá na
vrata. Stráž
vyvádí
ztýraného
Gorjančikova)
Oj,
zpražili,
bratři.
“Zbojníka
budou
káznit”.
A všechen
nárdo se
sběhl.
“Vražedník! ”
“Vražedník!
”
“Vražedníka
budou káznit
– káznit! ”
Řvali.
O, jak hlup
ten národ!
Kat na mne
křičí:
“Přilípnu
ti! ” Myslím,
že umírám...
(Za Gorjančikovem se zavírají
vrata)
STAŘÍK
A umřels?
LUKA
Hlupáku!
(Uchodí náčiním)
(Všichni se dívají jak vrata za
Gorjančikovem
se zavírají.
Všichni od
práce
ustávají)
2. JEDNÁNÍ
(O rok později. Slunce nad
západem.
Břeh Irtyše.
Vidět daleko na kirgizskou step; jurta,
z ní je
slyšet zpěv. Vězňové spravují loď, jiní
zedničí.
Později
vystoupí Gorjančikov se Skuratovem a
Aljejou)
HLAS (za jevištěm – ze stepi) A...a...A...a...
(Kovový zvuk motyk, lopat)
A...a....
(Tesaři na
lodi.
Skuratov
s Gorjančikovem
podávají
cihly)
GORJANČIKOV
Milý, milý
Aljejo! Poslyš, Aljejo!
Tys
měl sestru?
ALJEJA
Měl – a proč
se ptás?
GORJANČIKOV
Myslím, že
byla
krasavice,
byla-li tobě
podobna.
ALJEJA
Ach, co na
mně vidíš?
Ona byla
taká
krasavice,
že v celém
Dagestaně
nebylo
krásnější.
Tys neviděl
nikdy takou
krasavici.
I moje matka
krasavice
byla.
GORJANČIKOV
A milovala
tě?
ALJEJA
A co mluvíš?
Ona jistě
teď z hoře
umřela.
Ona mě měla
víc než
sestru ráda.
Ona dnes
v noci k mně
příšla, a
nade mnou
plakala.
GORJANČIKOV
Poslyš,
Aljejo!
Chci
tě učít číst
a psát.
ALJEJA
Ó, rád bych,
rád bych
naučil se!
Nauč, prosím
tě.
VĚZŇOVÉ
Hoj-ho,
hoj-hi!
GORJANČIKOV
Naučím tě.
VĚZŇOVÉ
Hoj-ho,
hoj-hi! Hoj-ho,
hoj-hi!
Hoj-ho,
hoj-hi!
(údery sekerou)
Hoj-ho,
hoj-hi!
Hoj-ho,
hoj-hi!
(stožár se kácí... stožár padne)
Pradznik..!
Prazdnik! Prazdnik!
(Zvony z dálky. Vězňové zahazují
náčiní)
VĚZEŇ KUCHAŘ
Alexandr
Petrovič,
bude prazdnik, i těatr!
(odkvapí) (Pochod: stráže, placmajor,
hosté. Stráž v pozoru, duchovní žehná pokormy
a řeku
Irtyš)
DUCHOVNÍ
Pozdravljajem
s prazdnikom!
VĚZŇOVÉ (křižují se)
I my
pozdravljajem!
(Vězňové se rozcházejí za jídlem;
skáčou do
řeky;
křižují se. Duchovní a major odcházejí.
Vězňové a
hostě
zasedají za stolem, pijí čaj, jedí)
VĚZEŇ KUCHAŘ (nabízí pirožky) Za groš?
Nebo za dva?
MALÝ VĚZEŇ
Řež za dva!
(Ke stolu zasedají Gorjančikov,
Aljeja a
Skuratov)
SKURATOV
Bratři,
generál
jede!
Celou Sibiř prohlížet bude!
MALÝ VĚZEŇ
Zadávit
majora?
ČEKUNOV
Jakže? Je to
co do toho?
MALÝ VĚZEŇ
A já tobě
pravím, žes
hlupák,
hlupak!
SKURATOV
Jaj, já
pustý,
zbytečný
člověk!
A mne sem
poslali, že
jsem se
zamiloval.
VĚZŇOVÉ
A proto tě
sem poslali?
SKURATOV
Nu proto;
při té
příhodě
postřelil
jsem jednoho
Němce.
No, suď te,
stojí to za
to mne
věznit?
VĚZŇOVÉ
Jsme
zvědavi! Povídej!
SKURATOV
Když
povídat, tak
provídat.
OPILÝ VĚZEŇ
On lže,
všechno lže!
SKURATOV
Poslouchejte!
Poslali mne
v Jurjev,
pěkné to
město, mnoho
Němců.
Dívám se po
Němkách.
I
zalíbila se
mi německá
Lujza.
Lujza a
tetka byly
pračký.
Z počátku
jsem jen pod
okny
chodíval.
Ale brzo nás
přátelství
spojilo. Ona
byla taková
milá,
jakou jsem
nikdy
nepoznal. Já
chtěl po ní
to či ono...
A ona mně:
“Sášo, to
nemůže být,
já si chci
svou
nevinnost
uchovat,
abych byla
tvojí
důstojnou
ženou!
”
A
směje se,
vybízí:
“Ožeň se! ”
Nu,
pomyslete,
já ze ženit?
OPILÝ VĚZEŇ (se připotácí) Lže! Všechno
lže!
Lže!
SKURATOV
Já ze ženit?
Já ze ženit?
Tož rovnou
k plukovníku.
OPILÝ VĚZEŇ
Lže, všechno
lže!
SKURATOV
Tu Lujza
jednou
nepřišla.
Po
druhé též –
i po třetí.
Píši jí,
žádná
odpoveď!
Co to? Zchytrala? Vždyť nikdy
nelhala!
Lujza lhát
neuměla!
Píšu: “Když
nepřijdeš,
sám přijdu,
v tom věží
tetka! ˮ
Přišla.
Přišla a
pláče.
“Sášo, můj
bohatý
příbuzný
chce si mne
vzít! ˮ
Jsem jako
zařezaný.
Ona pláče.
“Chtěl bys
mne zbavit
toho
štěstí?”
A objíma
mne.
Ó Lujzo!
Co za štěstí jít za vojáka, když
je untěr!
Na druhý den
šel jsem
k jeho
magacínu.
Dívam se v okno!
(opilý
vězeň se
zase blíží)
Sedí Němec
čtyřicet
pěti let,
nos hrbatý,
oči
vypúlené,
hodinky
spravuje.
Chtěl jsem
rozbít okno.
Myslím si,
ale nač?
“Propadlo,
co z vozu
upadloˮ
Přišel jsem
k večeru do
kasáren. Leh
jsem –
a
Petroviči,
hořci
zaplakal.
OPILÝ VĚZEŇ
Lež!
Všechno lež!
(Skuratov chytne opilce a mrští
jím o zem)
VĚZŇOVÉ
Hou! Hou! Hou!
Hou!
SKURATOV (usedá klině) Přešel den,
druhý,
třetí.
S Lujzou
jsem se
nesešel.
Vzal prý
z ni
přísahu, že
mne znát
nebude.
Když jsem
věděl, že se
to skončí,
vezmu plášť
a rovnou
k nim.
Pro všechen
případ
vsunul jsem
pistolet.
Vejdu Ženich
učesaný, ve
fraku Lujza
naproti
němu.
Z boku
stařec
tlustý. Sedí
a mlčí.
Němec
vzkypil
zlostí.
Lujza
zbledla.
“Co vám
libo?”
pravil
Němec.
“Co mi libo? Hosta vítej!
Vodky
nalívej! Já
k tobě v
hosty
přišel!
”
“Sedněte! ”
“A co ty tak
hrubě?
Tys
mi druhem,
jdu k tobě s
přátelstvím!
”
“Nemohu jím
být, tys
sprostý
voják! ”
“Ty
hastroši,
víš, že já
mohu s tebou
dělat, co
chci?
Chceš, bych
tě
zastřelil?”
“To nesmíte
dělat”.
“Nesmím?”
“Ne! ”
“Tak,
tu más! ”
Vyšla rána,
spadl.
Ženské
křičí. Já
utekl.
Soudili.
Usoudili
zelenou
lavici.
VĚZŇOVÉ
A Lujza?
SKURATOV
Ó, Lujza!
(Máchne divoce rukou)
MALÝ VĚZEŇ
Major chtěl
se ženit.
Dveře
ukázali.
Černá
kobyla,
nevybílíš do
bíla.
VĚZEŇ KOVÁŘ
Černá
kobyla,
nevybílíš do
bíla.
LUKA
Mám já
košilu,
šaraváry
plyšové,
šaraváry
plyšové.
MALÝ VĚZEŇ
Měl jsem
domek o dvou
poschodích.
KEDRIL Opera bude,
opera
Kedril.
Opera bude,
opera
Kedril.
Hra o Kedrilovi a Juanovi
(Jeviště z částí lodních
pořízené.
Hosté a
vězni jako v hledišti. Gorjančikov a Aljeja
sedí vedle
sebe. Hrají vězňové v poutech,
v improvizovaných
kostýmech)
DON JUAN (vyjde na jeviště)
Dnes bude
můj poslední
den! Já peklo volám k pomoci!
(Čerti vylézají z koutů. Don Juan
se jim brání
kordem,
zažene je)
Já se vás
nebojím! Já
se vás
nebojím!
VĚZŇOVÉ
Naf! Naf! Naf! Naf! Naf!
Naf!
(Kedril se třese strachy)
DON JUAN
Elviru
přiveď! Čertu se
neboj!
Večeri
připrav!
(Kedril přivádí Elviru, ona se
brání. Juan
ji uchopí a
líbá.Rytíř vrazí do síně. Meče se
křižují.
Rytíř
probodnut a
Elvira s výkřikem prchá. Don Juan si
otírá
meč. Kedril
odvléká
mrtvolu. Vrací se s jídlem,
strká vpřed
ševcovou.
Don Juan
ševcovou nechce; ševcová by ráda. Kedril
vytlačuje
šerednou
ševcovou)
DON JUAN
Večeři
dones!
KEDRIL
Sejčas!
Sejčas!
(Odbíhá. Kedril přivádí naříkající
popovou; sám
usedá
s jídlem pod stůl. Veselé zamilované
pletky Dona
Juana s popovou. Don Juan chce si
odvádět
popovou.
Čerti
vylézají)
DON JUAN
Ne! Nebojím
se vás!
(Čerti berou Dona Juana)
Pomoc!
Kedrile!
KEDRIL
Čerti pána
verou!
(Don Juan s čerty odchází)
Čerti pána
vzali, chi,
chi, chi,
chi, chi,
chi!
(Kedril chytne popovou a
miliskuje se
s ní.
Hoduje
s popovou. Malý čertík zezadu
popovou,
chechtot
v obcenstvu)
VĚZŇOVÉ
Chi, chi,
chi, chi,
chi, chi,
chi, chi,
chi, chi!
Cho, cho,
cho, cho,
cho! Cho,
cho...Chi,
chi...Cha,
cha...
KEDRIL
Ted začne
pantomima
o pěkné
mlynářce!
Pantomima o Pěkné mlynářce
(Skirotkin v úboru mladé mynářky,
Nezvěstěv
úloze
mlynáře. Mlynář se loučí, dřív však ukázal
paní bič.
Ona
rozumí... Mlynářka přede zamyšlena. Vtom
někdo
zaklepe.
Vejde soused mlynář, nese dárek, červený
šátek.
Miliskují
se. Klepání
na dveře. Mlynářka ulekaná schovává
souseda pod
stůl. Vejde písařík ve vojenském munduru,
vystupuje
sebevědomě. Uklánejí se sobě navzájem.
Písařík
vykrocí,
zastaví se,
hruď vypne, hrdě se dívá kolem, pak
dlouhými
kroky blíží
se k mlynářce. Objímají se. Zase
klepání. Kam
s ním?
Mlynářka
písaříka
příklopí) (Vstoupí Brahmín – Don Juan.
Brahmín hned
objíma
mlynářku. Bouchání na dveře. Kam
s Brahmínem?
Do
pytle! Mlynářka navléká nit, již nemá, toči
vřetenem,
jež leži na
zemi. Mlynár vyrazí dveře. Vystahuje
prvního,
druhého
milovníka, vyhazuje kopanci za dveře.
Brahmín
vylézá
z úkrytu;
spadne s ného vše
brahmínské.
Mlynář
padá.
Čerti
vylézají)
DON JUAN
Prokleť buď!
Prokleť buď!
(Srší ohněm, popadne mlynářku a
tančí s ní
do úpadu) (Opona malého jeviště padá.
Setmělo se.
Vězňové
většinou
zašli do kasáren; před vchodem sedí
ještě
Gorjančikov
s Aljejou a
pijí čaj)
ALJEJA
Pěkně hráli,
co?
MLADÝ VĚZEŇ (k nejšerednější poběhlici
v jínem
koutě) Na zdraví, a
kdes ty
zasíděla?
POBĚHLICE
Straka na
bidle déle
sedí.
MLADÝ VĚZEŇ
Už jsem tě
dlouho
neviděl!
Zchudlas,
zchudlas!
POBĚHLICE
Může být.
Jak bych
byla jehlu
polkla!
MLADÝ VĚZEŇ
Za vojáčky
chodíš?
POBĚHLICE
A což. Třeba
bez žebra.
Třeba bez
žebra, přece
ráda za
vojáčky.
MLADÝ VĚZEŇ
Nechoď, i mi
máme peníze.
(Zajdou do tmy)
VĚZŇOVÉ
Aj, aj, aj!
ŠAPKIN (k staříčkovi) Staříčku
Antoniči,
zdráv buď!
Chléb sol!
Oj, oj, oj,
oj!
STAŘÍK
Když
neblázníš,
sedni.
ŠAPKIN
Já myslel,
žes umřel!
STAŘÍK
Umři napřed,
a já za
tebou.
LUKA (zdálky) Oj pláče,
pláče mladý
kozáče
v nešťastné
hodině.
Oj kráče,
kráče
čerňounky
havran v
daleké
dolině.
VĚZŇOVÉ
Aj, aj, aj!
MALÝ VĚZEŇ (přistupuje ke Gorjančikovovi a
Aljejovi) Proč
nezdravíte?
Naším
Kurským
dobrého
chutnání!
GORJANČIKOV
My, bratře,
nejsme
Kurští!
MALÝ VĚZEŇ
Snad
Tambovští?
GORJANČIKOV
Nejsme
Tambovští.
VELKÝ VĚZEŇ
Hej, páni
pijí!
MALÝ VĚZEŇ
Jací páni?
Zde všichni
rovni,
všichni
rovni!
VĚZŇOVÉ
Všichni
rovni...Zde
všichni
rovni...
GORJANČIKOV
Chcete-li,
dám vám, dám
vám!
ČEKUNOV (z kásaren) Oj, pláče,
pláče na
vranem koni,
oj, rozbij
touhu mou!
MALÝ VĚZEŇ (poskočí) Dovolte...
Chtěl bych
se vás
zeptat, vás
se zeptat,
z jakých
příjmů čaj
si tu
pijete? Máte
asi peníze!
Proto vy ve
vězení čaj
chlastat?
Čaj
chlastat?
(Chytne
džber, mrští
jím, zasáhne
Aljeju.
Aljeja padá
zraněn)
GORJANČIKOV
Ó, Aljejo!
VĚZŇOVÉ
Ubíjstvo!
Ubíjstvo!
(Zdvihají Aljeju)
Bůh spasil!
(Stráže zatlačují vězně)
3. JEDNÁNÍ
Scéna I
(Vězenská nemocnice. K večeru.
Pryčny jedna vedle druhé; vzadu pec – na ní
stařík)
ALJEJA (leží v horečce, u něho sedí
Gorjančikov) Isaj, prorok
boží, boží
slova mluvi.
GORJANČIKOV
A co se ti
nejlépe
líbilo?
ALJEJA
To, když
praví:
odpouštěj,
neubližuj,
miluj!
Dělal velké
divy!
Ptáky
z hlíny
tvořil,
vdechl na ni
a on vzlétl,
a on vzlétl!
Vzlétl!
ČEKUNOV (donáší jim čaj) Napij se!
ALJEJA
Hleď, papír,
pero,
inkoust –
ČEKUNOV
Napij se!
ALJEJA
Já uz umím
psát!
LUKA (umírající) Išššš! Chlap!
Našel si
pána!
ČEKUNOV
Já že chláp?
LUKA
Ty chlap!
Slyšte,
dobří lidé,
nevěří, diví
se!
ČEKUNOV
Co ti do
toho? Vidíš,
osamocení,
jsou jak bez
rukou.
Proč
neposloužit?
Ty blázne
s štětinatým
rypákem!
LUKA
Kdo
štětinatý
rypák?
ČEKUNOV
Ty, ty, ty!
LUKA
A tys
krasavec?
Máš hubu jak
vraní zobák!
ČEKUNOV
Jsi
štětinatý
rypák!
A
když tě Bůh
pokořil, lež
a umírej!
LUKA
Raději botě
se pokloním
–
STAŘÍK (na peci) Gospodi
pomiluj!
LUKA
–než papuči.
Ach! Ach!
(Kašle)
Ach! Ach!
STAŘÍK
Gospodi
pomiluj!
ŠAPKIN (na Lukovo kašlání) Ó bratři, ta
bolest, to
nic!
Není horší,
než když tě
tahají
dlouho za
uši!
VĚZŇOVÉ
Proto ti tak
trčí!
VELKÝ VĚZEŇ
Kdo ti
vytahal za
uši?
ŠAPKIN
I správník.
Pro
tuláctví.
Šli jsme
dva, já a
Jefim
jakýsi.
Na poli
voli,
v městě
strach!
Proto my
nejdřív
v krčmu.
Rozhlížíme
se,
přibližují
se k nám
jacísi.
“My
troje u
generála
Žežulky
sloužíme.”
Ukázali
dílo. A my
téže noci
vpadli do
dvora
bohatého
kupce.
Dopadli
násvšechny.
Sám tulák,
sám tulák,
a rovnou
k okresnímu.
Vstoupil,
sedl
s takovými
bakenbardami.
My tuláci
divný národ.
Na hlavě mu
drva štípej,
zapomene.
Všechno
zapomene.
A okresní
zpříma na
mne, jako
z bečky:
“Kdo jsi”.
“Nevím,
všechno jsem
zapomněl.”
“Počkej, tvá
hlava je mi
známa! ”
A bělmo na
mne vypoulí.
“Tvé jméno?”
“Hmátni a
upaluj! ” “A
tvoje?”
“A já za
ním.
Skutečně mne
tak volají,
vaše
blahorodí! ”
“A kdo tě
tak nazval?” “Dobří lidé,
svět není
bez dobrých
lidí.”
“A kdo jsou
ti dobří
lidé?”
“Pozapomněl
jsem, račte
prominout,
otce i mat,
pozapomněl”
“Hybaj do
vězení! A ty
sedni! Ber
pero, piš!
”
A chytne za
ucho a táhne
a táhne a
táhne a tá…
VĚZŇOVÉ
Co se
zbláznil?
ŠAPKIN
“Pro
smilování,
vaše
blahorodí –
” a táhne a
táhne, “Jen
piš! ”
A to jeden
písařík tež
měl dlouhé
uši, a zdrhl
jim s
penězi! “Jen
piš! ”
VĚZŇOVÉ
Co se
zbláznil?
ŠAPKIN
A táhne. Já
čmáral,
sedmeroglazyj
solil, -
VĚZŇOVÉ
Co se
zbláznil?
ŠAPKIN
Já čmáral,
sedmeroglazyj
solil,
sedmeroglazyj
solil.
(Šílený
Skuratov
vyskočí
z pryčny,
křepčí)
SKURATOV
Ó Lujzo! Lujzo!
Ó Lujzo!
VĚZŇOVÉ
Mlčíš!
SKURATOV
Ó Lujzo!
VĚZŇOVÉ
Mlčíš!
SKURATOV
Já pistol
přitiskl
k čelu a –
VĚZŇOVÉ
Mlčíš!
SKURATOV
–A –
(Srazí
Skuratova na
pryčnu a
drží ho) (Ztišeni v nemocnici, tma: jen
stařeček má svíčku a bdí. Choří usínají)
STAŘÍK
Má dětátka
milá, již
vás
neuvidím,
již vás
neuvidím.
Gospodi,
pomiluj ny –
ŠIŠKOV
Počkej,
počkej!
STAŘÍK
Gospodi –
(Úplná tma. Šiškov a Čerevin sedí
na pryčně)
ŠIŠKOV
Počkej,
počkej!
Nepředbíhej!
Přijde na
bulvár –
všichni se
klaní,
slovem
boháč!
ČEREVIN
Obchodoval?
ŠIŠKOV
Statek
velký,
dělníků
plno,
v pasece
včelín, i
dobytek
prodával.
Přijde do
trhu.
“Zdravste,
batuško!
”
Zdravstvuj i
ty! ”
“Jak s tvou
prácí?”
“Moje práce
jako saze
bílá”
“A co
jínak?”
“Po hříchu,
nebe
zakuřuji”.
Tak každé
slovo u něho
po rublu.
Měl dva syny
a dceru
Akulinu.
ČEREVIN
Ta byla
tvoje žena?
ŠIŠKOV
Počkej,
nepředbíhej! Ji Filka
Morozov si
namluvil.
LUKA (umírající) Oh! Oh!
ŠIŠKOV
“Ty,”pravil
Filka ku
starýmu,
“Dělme se.
Vrat mi moje
peníze!
Což já u
tebe
pacholčím?
Nechci s
tebou
obchodovat!
A Akulku,”
pravil,
“brát si
nebudu, já
na vojnu
půjdu,
feldmarsál
se vrátím! ”
Starý jej na
kopejku
vyplatil.
“Jsi
ztracený
člověk! ”
A
on jemu:
“Ztracen či
neztracen!
Ale u tebe,
šedá brado,
naučí se
člověk
šídlem mléko
sbírat.
A
Akulku si
přece
nevezmu. Já
už s ní
spal! ”
“Jak ty smíš
hanobit
poctivého
otce,
poctivou
dceru?
Kdy
jsi s ní,
psí maso,
hadí
žíhadlo,
spal?”
A
celý se
zatřásl.
GORJANČIKOV
Ztiš se,
Aljeja, ztiš
se!
ŠIŠKOV
“A nejen
to,” povídá,
“tak to
zatočím, že
si ji nikdo
nevezme,
protože je
nečestná.
S podzimku
do podzimku
s ní obcuji
–
a už ji
nechci.”
A
starý tak
řval až zem
se zatřásla.
LUKA (umírající) Ach! Ach!
ŠIŠKOV
A z jitra do
večera,
zpit,
u
děvek seděl
do rána.
ČEREVIN
To znací, že
s Akulinou
držel stále?
ŠIŠKOV
Počkej,
nepředbíhej!
“A teď
půjdem vrata
dehtem
mazat! ”
A šli jsme a
namazali.
Stařík
křičí:
“Ze
světa ji
zhladím! ”
Sousedé
slyší jak
Akulinu
řezou
z rána
do noci!
A
ta holka řve
a place.
VĚZŇOVÉ (těžký dech) M –
ŠIŠKOV
A Filka
křičí:“Slavná
děvečka
Akulina!
Slavná
milovnice!
Čisto si
chodíš, bělo
se nosíš!
Mluv, koho
miluješ?”
A já šel
mimo a
křičím:
“Čest budiž
vaší
milostí!
Čisto si
chodíš! Kde
to bereš?
S kýmže to
žiješ?”
Sotva jsem
domluvil,
pohlédla na
mne takovýma
velkýma
očima.
VĚZŇOVÉ
M –
ŠIŠKOV
A matka
myslí že se
mnou dovádí.
“Co se
zubíš,
nestydatá?
Zabiju tě.
Už není mou
dcerou! Už
není mou
dcerou! ”
ČEREVIN
To že lehká
byla?
ŠIŠKOV
Počkej,
poslouchej!
Ležím, moje
mať
přichází.
“Tys podlec,
žeň se,
Akulku teď
ti rádi
dají! ”
Filka
mi hrozí:
“Žes Akulčin
muž?
A já
tobě žebra
vyrazím!
A s
ženou tvojí,
když zachci,
celou noc
spat budu.”
A já na to:
“Lžeš, psí
maso.”
VĚZŇOVÉ
M –
ČEREVIN
A nabízeli
ti ji?
ŠIŠKOV
Nepospíchej!
A já byl,
bratříčku,
až do svatby
zpit!
Po oddavkách
nás přivezli
a posadili.
A strýc
praví:
“Dílo
skončeno,
když ne
čestně, tož
pevně!
”
Po zvyku nás
do komůrky
dali a
zanechali.
Ona sedí
bilá, ni
kapky krve
v líci,
vlasy jako
len,
oči velké,
jak nemá
v domě, tak
divná!
A já na ni
býkovec si
připravil!
A
ona vyšla
přede mnou
–
ČEREVIN
Jak?
Nevinná?
VĚZŇOVÉ
A –
ŠIŠKOV
Čistá,
nevinná! Nevinná! Čestná, z
čestného
rodu.
A ona taková
milá,
přemilá…
Ó, proč ni
Filka před
světem o
čest
připravil?
ČEREVIN
Ó, ano! Ano!
ŠIŠKOV
Já poklekl u
postele,
ruce
vztyčil.
“Milenko,
Akulino,
dítě drahé,
odpusť
mi! Já též tě
měl za
nečestnou.”
Ona sedí
přede mnou
na posteli a
pláče.
Položím jí
ruce na
ramena,
směje se,
směje se a
pláče. A jak
ji tak
vidím, říkám
si: Potkat
Filku,
nebude živ
na světe!
A stařičtí
rodičové
jsou z toho
zděšení.
A matka na
kolenou
pláče, a
stařík:
“Kdybych byl
věděl, že je
čistá,
jiného byl
bych jí
vyhledal! ”
ČEREVIN
Tak, tak! Tak to má
být!
ŠIŠKOV
Počkej,
nepředbíhej! Na druhý
den, celý
zpit,
běžím po
návsi a
křičím:
"Dejte mně
Filku
Morozova,
podlce,
nestydu! ”
Brzo mne tři
lidé zmohli.
A Filka mi
před lidmi:
“Tys hlupák!
Vždyť tebe
zpíteho
ženili!
A víš, v tom
stavu, cos
ty mohl
poznat! ”
Já přijdu
domů.
"Vy jste mne
zpitého
ženili!
”
Matka se do
mne pustí, a
já: "Ty máš,
mátuško,
zlatem uši
ověnčeny.
Podej sem
Akulku! ”
STAŘÍK (na peci) Kdo to
křičí?
ŠIŠKOV
Ó, bratře,
já bil,
mlátil
Akulku,
dokud jsem
nepadl.
ČEREVIN Ano, nakonec nebij
ženy, nebij
ženy, tak
ona?
ŠIŠKOV
Ona sedí,
mlčí,
v okno
hledí,
pláče. A já biju,
biju.
Mně jé
jí žal –
STAŘÍK Jsi podlec,
psí maso!
ŠIŠKOV A já
přece biju,
biju!
Ubiju!
VĚZŇOVÉ Už mlč! Už
mlč! Už
mlč!
ČEREVIN S Filkou
jste se opět
spřátelili?
ŠIŠKOV
Počkej,
nepředbíhej!
Za Ivanova
syna dal se
na vojnu.
"Já váš
dobrodinec,
vy mne
musíte
ctít!
"S
dcerou spí,
za bradu,
hospodaře
tahá.
Do
vinné lázně
baby ho
nosily!
"Vratama
nechci!
Vylomte
plot!
"Vylomili a
on vešel.
Filka
konečně
vystřízlivěl.
Filku
Morozova
vedou!
A on
se uklání na
všechny
strany!
A v tu
chvíli jde
Akulka ze
zahrady.
On u vrat
zastaví,
seskočí s
vozu.
Hluboce se
jí uklání. "Duša moja,
jahoda,
miloval jsem
tě tři goda!
Odpusť i ty,
čestného
otce čestná
dcero!
Já
podlec, já
vším vinen!"
A hluboce se
jí poklonil.
Akulka se
zastavila,
zaleknuta:
potom
poklonila se
mu až po pás
a pravila:
"Odpusť i
ty,
dobrý
molodče, zla
nemám na
tebe!"
ALJEJA Ach!
ŠIŠKOV A já za ní
v jiszbu, “Cos to
jemu, psí
maso,
řekla?”
ALJEJA Ach! Ach!
Ach!
ŠIŠKOV A ona, věř
či nevěř,
pohledne na
mne: “Já jeho
miluju, vic
než celý
svět jeho
miluju! ” Jššš – ty!
A
ten den,
celý den já
s ní
nemluvil. A večer
pravím: “Akulko, já
tebe
zabiju! ” V noci jsem
nespal, síň
jsem vyšel
vody se
napít.
LUKA (umírající) Ach!
ŠIŠKOV Slunce
vyskočilo.
LUKA Ach!
ŠIŠKOV Pravím:
“Akulko,
pojedem na
pole! ” Ona nato:
“Času málo,
práce
mnoho! ” Zapřahám
koně, mlčím.
(Luka umírá)
Versty tři
jsem projeli
lesem. Koně
zastavím. “Vstávej,
Akulko! Tvůj je
konec!
” Ona
stojí
dolekaná. Mlčí...
“Modli
se k Bohu! ” Vytáhnu nůž
a chytnu ji
za vlasy a
po hrdle
nožem!
STAŘÍK Člověk
zahynul!
(Šiškov se
vymrští.
Všichni
k mrtvému)
ALJEJA Zločinec,
Petrovič.
Ach to je
zločinec.
STAŘÍK Stráž!
(Vrata se rozevřou, vejde stráž.
Stráž a
lékař kráčí k mrtvému. Jeden z vězňů zakryje
mu oči.
Stařík mu klade na hruď dřevěný křížek.
Šiškov upře
oči do tváře mrtvého, pozná v něm Filku)
ŠIŠKOV Filko! Tos
ty!
STAŘÍK I jeho matka
zrodila.
(Důstojník zarazí se pohledem na
mrtvého.
Stařík žehná Filku. Šiškov vleče oči za
mrtvolou,
již stráže
vynášejí)
ŠIŠKOV
Psí maso! Psí
maso!
Psí maso!
STRÁŽ Volají:
Alexandr
Petrovič
Gorjančikov!
ALJEJA Proč tě
volají?
(Věsí se na Gorjančikova. Gorjančikova
vyvádí stráž. Choří
vězňové jsou
zaraženi)
VĚZŇOVÉ (za scénou) Hou, hou!
Hou, hou!
(třeskot nástrojů ku práci)
Hou, hou!
Scéna II
(Scéna jako v I. jednání;
v pozadí
trakt
nemocnice.
Slunce. Vězňové k práci seřazeni. Stráž
předvádí
Petroviče.
Placmajor
podnapilý)
PLACMAJOR Petroviči! Já jsem tě
urazil. Dal
jsem tě
zrskat
nadarmo. Vím to! Já
toho lituji.
Rozumíš mi?
Já, já, já
toho lituji.
GORJANČIKOV Rozumím!
PLACMAJOR Hej,
postůjte.
VĚZŇOVÉ Hou, hou!
PLACMAJOR Já, tvůj
velitel,
tě
pozval, abys
mi odpustil. Víš, co to
je?
Tys
červík přede
mnou! A ještě
méně: tys
arestant!
(Vězňové se pošťuchují)
A já, z boží
milosti
placmajor,
major. Rozumíš ty
tomu?
Postůjte!
VĚZŇOVÉ Hou, hou!
PLACMAJOR Já se s ním
smířím.
Cítíš to
plně? Dovedeš to
chápat? Já,
major!
(objímá Gorjančikova)
Nu, a,
Petroviči,
co se ti
dnes zdálo?
GORJANČIKOV O matce se
mi zdálo.
PLACMAJOR Víc – a
lepší! Tys
svoboden! Mať prosila.
Zde příkaz!
(k stráži)
Odkujte
okovy!
(Aljeja se objeví ve vratech
nemocnice)
VĚZEŇ KOVÁŘ Odklepnuto!
VĚZŇOVÉ Hou, hou!
ALJEJA (vrhá se Gorjančikovovi na siji) Tys otec
můj!
VĚZŇOVÉ Hou!
GORJANČIKOV Milý, dobrý! Zda někdy tě
ještě
uvidím.
ALJEJA Tys otec
můj!
GORJANČIKOV (líbá okovy) Nový život!
VĚZŇOVÉ (Velkému vězňovi, jenž drží orla
v kleci) Pusť ho,
Nikito!
GORJANČIKOV Zlatá
svoboda!
VĚZŇOVÉ Orel car!
Orel car!
(Velký vězeň otvírá klec)
Svoboda!
GORJANČIKOV Vzkříšení
z mrtvých!
VĚZŇOVÉ Svobodička!
(Orel, iehož poraněné křídlo se
zhojilo,
odletí)
Svoboda,
svobodička!
Svoboda,
svobodička! Vidíš, ani
se neohlíží!
Svoboda,
svobodička! Orel car!
STRÁŽ Marrrš!
VĚZŇOVÉ Svoboda,
svobodička!
Orel car!
STRÁŽ Marrrš!
GORJANČIKOV Nový život!
(Aljeja s pláčem se k němu tulí)
A ty jistě
myslíš na
dalný
Dagestan!
ALJEJA Bůh zaplať
tobě!
Bůh odplať!
STRÁŽ Marrrš!
VĚZŇOVÉ Hou, hou!

|
PRIMER ACTO
(Patio de un
campamento
penitenciario
sobre el río Irtish.
Amanece. Los
prisioneros
salen de las barracas
para
lavarse.
En
una esquina
hay algunos de ellos
molestando a
un águila
enjaulada,
otros hacen
fila para
comer. Alieya
sale de la
barraca.
La mayoría
permanece en
silencio;
otros se
persignan mientras
se
lavan con
los baldes
de agua)
PRISIONEROS
ˇHoy, van a
traer a un
noble!
ˇUn noble
entre
nosotros!
ˇUn noble
estará entre
nosotros!
LUKA
ˇEl diablo
rompió tres
pares de
botas antes
de venir
aquí!
PRISIONERO
GRANDE
żA dónde
crees que
vas?
ˇEstúpido,
idiota! ˇQuédate
quieto!
ˇQuédate
quieto!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żPor qué
estás
gritando?
ˇApártate
del camino!
ˇPareces un
mamut!
PRISIONERO
GRANDE La vaca de Biryula
quedó
embarazada
con pan de
la prisión y parirá dieciséis
novillos
para nuestro
gran
banquete.
PRISIONERO
PEQUEŃO
żQué clase
de pájaro
eres? żEhl?
(Comienzan a
golpearse el
uno al otro)
PRISIONERO
GRANDE
ˇEsta clase!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żQué clase?
PRISIONERO
GRANDE
ˇEsta clase!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żQué clase?
PRISIONERO
GRANDE
ˇEsta clase!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żQué clase?
PRISIONERO
GRANDE
ˇEsta clase!
ˇUna garza!
PRISIONERO
PEQUEŃO
ˇEres un
canalla, no
una garza!
LUKA
(separándolos)
Vosotros dos
no sois
malos
muchachos.
Os comisteis
el requesón
y el pan de
una vieja
y os dieron
una paliza
por eso.
(El
Prisionero
Grande sale)
PRISIONEROS
ˇVan a traer
a un noble
hoy!
(Entra
Goryanchikov
bajo
custodia,
asustado
y todavía
vistiendo
ropas de
ciudad)
PRISIONERO
PEQUEŃO
ˇUn noble se
unirá a
nosotros!
(Entra el
Comandante)
COMANDANTE
(a
Goryanchikov)
żCuál es su
nombre?
GORYANCHIKOV
Alexander
Petrovich
Goryanchikov.
COMANDANTE
ˇTeniente,
enciérrelo!
Que le
rasuren la
cabeza y le
pongan
grilletes.
żQué clase
de abrigo es
éste? żEs la
última moda?
żDe dónde lo
sacó? żDe
Petrogrado?
GUARDIA
Son sus
ropas, su
Seńoría.
COMANDANTE
ˇQuítaselo
todo y lo
pones en la
venta!
ˇUn
prisionero
no debe
tener
posesiones!
ˇY procura
comportarte,
no quiero
problemas!
Bien... por la
más mínima
ofensa, una
paliza.
żY qué se
supone que
es?
żUn
bandido?
żAlgún
vagabundo?
(Le mesa
la barba)
GORYANCHIKOV
Soy un
criminal
político.
COMANDANTE
żQué?
ˇInsolente!
ˇQue le den cien
latigazos,
ahora mismo!
(Sale el
Comandante.
Un guardia
se lleva a
Goryanchikov.
Alyeya lo
sigue.
Gritos de
dolor fuera
de escena.
Entra el
Prisionero
Grande con
el águila,
agarrándola
por el pico)
PRISIONERO
GRANDE
ˇBestia
salvaje!
ˇNo se
rendirá!
PRISIONERO
PEQUEŃO
ˇDéjala
morir en
paz!
PRISIONERO
GRANDE
ˇPero no en
prisión!
Un pájaro
salvaje, sin
domesticar,
nunca se
acostumbrará
al presidio.
PRISIONERO
PEQUEŃO
Cierto, no
es como
nosotros.
VIEJO
PRISIONERO
Estáis
confundidos.
ˇEs un
pájaro y
nosotros
sólo somos
humanos!
PRISIONEROS
ˇEs un
pájaro y
nosotros
sólo somos
humanos!
PRISIONERO
PEQUEŃO
Nikita,
ˇdéjala ir!
PRISIONERO
GRANDE
ˇEl águila
es zar de
los bosques!
El águila,
hermanos, es
el zar de
los bosques.
ˇZar de los
bosques!
PRISIONERO
PEQUEŃO
Nikita,
ˇdéjala ir!
ˇDéjala ir!
(El
Prisionero
Grande
libera al
águila que mueve
su ala rota
y se va
caminando
hacia una
esquina)
PRISIONEROS
ˇEl águila,
el zar de
los bosques!
VIEJO
PRISIONERO
ˇMiradla,
cómo cojea!
PRISIONEROS
ˇEl águila,
el zar de
los bosques!
VIEJO
PRISIONERO
ˇMiradla,
cómo cojea!
COMANDANTE
(apresurándose)
ˇGolpeadlo,
golpead al
hipócrita,
al
mentiroso!
(Los
guardias
empujan a
los
prisioneros)
GUARDIA
ˇVolved al
trabajo!
ˇA trabajar!
(Los
prisioneros
se sientan a
trabajar
o se
preparan
para ir a
los campos)
PRISIONEROS
Mis ojos
nunca verán
la tierra...
En la que
fui
concebido...
Torturado
una vez
más...
Sin tener
culpa
alguna...
(Alieya y el
Viejo
Prisionero
se ponen en
cuclillas
a la
entrada de
la caseta de
vigilancia)
El corazón
se aflige,
el corazón
languidece –
(El
prisionero
Skuratov se
une al grupo
que está
remendando
botas)
SKURATOV
“Era una
chica joven,
sirviendo en
el banquete,
lavando las
cucharas,
haciendo la
sopa,
raspando la
grasa de las
ollas,
horneando
los
pirozhki.”
PRISIONEROS
Ah…
SKURATOV
Cuando la
casaron, ˇyo
estaba en el
molino!
LUKA
ˇAullidos!
ˇEscuchó a
un lobo
aullar!
SKURATOV
ˇOh, Luka! ˇOh, Luka!
“Una
ave pequeńa, pero
con afiladas
garras.”
LUKA
żQué quieres
decir con
“Luka”?
Debes
llamarme
Luka
Kuzmich.
SKURATOV
Muy bien,
Luka
Kuzmich.
LUKA
ˇNo me
llames Luka
Kuzmich!
ˇLlámame
tío!
SKURATOV
Muy bien,
ˇal diablo
contigo y al
diablo con
tu tío
también!
ˇQuería
decirte
cosas
amables!
Y quería
hacerme
rico,
ˇestuve a
punto de
hacerlo!
ˇAh,
hermano,
cómo amo
esta cabeza
mía!
Cuando me
despedí de
Moscú, tuve
suerte de
que mi
cabeza
viniera
conmigo.
ˇAdiós,
Moscú!
ˇQué suerte
estar vivo!
ˇDoy
gracias a
Dios por el
aire puro!
ˇAdiós,
Moscú!
Y aun
así, me
dieron
una tremenda
paliza.
LUKA
żY cómo te
hiciste rico
después de
eso?
SKURATOV
Remendaba botas.
LUKA
żY la gente
las
compraba?
SKURATOV
Encontré
algunos
clientes.
Hombres
impíos, que no
honraban ni
a Dios ni a
sus padres.
ˇOh, mi
desdichada
vida estaba
destruida!
ˇMi vida
estaba
destruida!
ˇAh, pero
un momento! ...
“El esposo
de Akulina
llegó al
patio”.
ˇTra-la-la-la..!
LUKA
ˇUgh,
un loco!
ˇUgh,
un loco!
PRISIONEROS
ˇUn bueno
para nada!
ˇUn bueno
para nada!
(Skuratov
colapsa)
LUKA
(ignorando a
Skuratov)
Alieya,
ˇdame algo
de hilo! ..
Estos están
rotos.
ALIEYA
(llega
deprisa) Los
compraron en
el mercado.
LUKA
Los de
nuestros
sastres son
mejores.
El oficial,
ża
cuál
vieja del
mercado
se
los compra?
ALIEYA
Se los
compra a la
“Tía”.
LUKA
żNo querrás
decir la
“Madrina”?
ALIEYA
Eso. La
“Madrina”.
LUKA
Era un viejo
ridículo.
(Skuratov
yace
inmóvil)
Tienen a
doce
ucranianos
en prisión.
Él era
uno de
ellos,
ˇlloraba!
Había sido
juzgado
y se había
dictado
sentencia.
“żY qué hay
de mis
hijos?”.
Dije:
“Sé lo que
estás
haciendo.
ˇJamás! ”
Y
el
desgraciado
del
funcionario
sólo
escribía y
escribía.
Así que miró
a mi
alrededor y
gritó:
“ˇVete al
diablo! ”, y
escribió eso
también.
Y mientras
él escribe,
siento como
se desprende
mi cabeza.
ˇQue el
diablo se
lleve a ese
director!
Pensé:
“vamos,
vamos”.“ˇháblale! ”
“ˇháblale
y
verás! ”
Pero
no dije
nada. Logré
agitar
a todos los
ucranianos
que
fueron a
quejarse del
director.
Esa mańana
le
pedí
prestado un
cuchillo a
un vecino.
El director
estaba hecho
una furia.
Ya venía en
camino.
Los
ucranianos
estaban
furiosos. El
director
irrumpió.
“żQué está
ocurriendo?""ˇYo soy el
zar aquí, yo
soy Dios! ”
Mientras él
decía eso,
yo
sostenía
el cuchillo
en mi mano.
“ˇNo, su
Seńoría! ”,
dije y me le
acerqué más
y más.
“żCómo puede
ser eso de
que usted es
nuestro zar
y Dios?”
“żQuién
eres
tú?
żAlgún
bandido?”
“
No”, le
dije,
y
seguí
acercándome
a él más y
más.
“Nuestro
Dios
todopoderoso,
el
Omnisciente,
ˇÉl es el
único!
ˇÉl es el
único! żY el
zar? ˇÉl
está por
encima de
todos
nosotros!
ˇY
también
de
usted! ”, le
dije. “Usted
es
director por
la gracia
del zar”.
“żCómo,
cómo
dices?”ˇTartamudeó!
Lo apuńalé
en el
vientre.
Cayó al
suelo...
ˇAlieya, más
hilo!
(Rompe un
hilo con
furia)
ˇAlieya,
más hilos! ˇEstos
están rotos!
(Crujir de
la puerta de
la prisión)
PRISIONEROS
żY te dieron
una paliza
por eso?
LUKA
Sí, me
golpearon
toda la
noche...
ˇAlieya,
tijeras!
(Alieya
sigue
mirando
fijamente la
puerta. Los
guardias
traen
a
Goryanchikov,
destrozado
por la
paliza)
Ellos me
destrozaron,
hermanos.
"El criminal
se portará
bien ahora"
"Ellos
rugían:
ˇCriminal!
ˇDisciplina!
ˇOh, qué
estúpidos
son!
El verdugo
me dijo:
"Me quedaré
contigo,
creo que me
estoy
muriendo".
(La puerta
se cierra
tras
Goryanchikov)
VIEJO
PRISIONERO
żY
te
moriste?
LUKA
ˇEstúpido!
(Arroja sus
herramientas
al suelo)
(Todos se
quedan
mirando la
puerta que
se cierra
tras
Goryanchikov.
Abandonan el
trabajo)
SEGUNDO ACTO
(Un ańo
después.
Amanece. La
orilla del
río Irtish
en la estepa
de Kirguistán.
Cantos
provenientes
de
una yurta
nativa.
Algunos
prisioneros
están
reparando un
bote,
otros están
colocando
ladrillos.
Goryanchikov
aparece más
tarde
con Skuratov
y Alieya)
VOZ
(fuera de
escena,
desde la
estepa) Ah...ah...Ah...ah...
(sonidos de
palas al
cavar)
A... a...
a...
(Carpinteros
trabajando
en un bote)
GORYANCHIKOV
ˇAlieya, mi
querido
Alieya! Escucha,
Alieya,
żalguna vez
tuviste una
hermana?
ALIEYA
Sí. żpor qué
lo pregunta?
GORYANCHKOV
Estoy seguro
de que era
una belleza
si era como
tú.
ALIEYA
Ah, żqué ve
en mí usted?
Ella era
toda una
belleza,
no hubo otra
igual en
todo
Daguestán.
Nunca se ha
visto tan
hermosa
chica.
Mi madre era
hermosa
también.
GORYANCHKOV
żY ella te
quería?
ALIEYA
żQué es lo
que dice?
Estoy seguro
que habrá
muerto de
pena.
Ella me
quería
más
que mi
hermana.
Se me
apareció
anoche y
lloró sobre
mí.
GORYANCHKOV
ˇEscucha,
Alieya!
Me gustaría
enseńarte a
leer y a
escribir.
ALIEYA
ˇOh, cómo me
gustaría
aprender!
ˇEnséńeme,
se lo ruego!
PRISIONEROS
ˇHei-ho,
hei-ho!
GORYANCHKOV
De acuerdo,
te
enseńaré.
PRISIONEROS
ˇHei-ho,
hei-ho!
ˇHei-ho,
hei-ho!
(Sonido de
hachas)
ˇHei-ho,
hei-ho!
ˇHei-ho,
hei-ho!
(El mástil
del barco es
cortado y
cae)
ˇTenemos el
día libre!
ˇEl trabajo
se acabó!
ˇEl trabajo
se acabó!
(Campanas
distantes.
Los
prisioneros
sueltan las
herramientas)
PRISIONERO
COCINERO
Alexander
Petrovich,
ˇtenemos la
tarde libre
y hay una
función de
teatro!
(Sale)
(Aparecen
los
guardias, el
Comandante e
invitados
civiles.
El sacerdote bendice
la
comida y el
río Irtish)
SACERDOTE
ˇFelices
fiestas!
PRISIONEROS
(persignándose)
ˇFelices
fiestas a
usted
también!
(Unos
prisioneros
comen, otros se
lanzan
al río y otros se
persignan.
El sacerdote
y el
Comandante
se
marchan. El
resto se sientan a
la mesa,
bebiendo té
y comiendo)
PRISIONERO-COCINERO
(ofreciendo
pirozhki) żUn
kopek? żO
dos?
PRISIONERO
PEQUEŃO
Dame de dos
kopeks.
(Goryanchikov,
Alieya y
Skuratov se
sientan a la
mesa)
SKURATOV
ˇHermanos,
el general
viene en
camino!
ˇEstá
inspeccionando
toda
Siberia!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żEjecutarán
al
Comandante?
CHEKUNOV
żAh? żY eso a
ti qué te
importa?
PRISIONERO
PEQUEŃO
ˇY yo te
digo que
eres un
tonto,
tonto!
SKURATOV
ˇOh, soy un
hombre
vanidoso e
inútil!
ˇMe enviaron
acá por
enamorarme!
PRISONEROS
żPor eso fue
que te
enviaron
aquí?
SKURATOV
Sí, por eso
fue.
Y
también
porque le
disparé a un
alemán.
żCreéis que
es
suficiente
razón para
mandarme a
prisión?
PRISONEROS
ˇQueremos
oír más!
ˇCuéntanos!
SKURATOV
Si queréis
oír la
historia, la
contaré.
PRISIONERO
BORRACHO
ˇMiente!
ˇSon puras
mentiras!
SKURATOV
Escuchad. Me
enviaron a Yuryev.
Un
encantador
pueblito con
muchos
alemanes.
No podía
quitar mis
ojos de
aquellas
mujeres
y le cogí
carińo a una
chica
alemana,
Luisa.
Luisa
y su tía
eran
lavanderas.
En
principio, solía
quedarme
bajo su
ventana; después, nos hicimos
amigos... ˇella
era tan
adorable!
Nunca había
conocido
una chica
como ella.
Le pedí que
me dejara
hacer esto y
aquello...
pero me
dijo:
“Sasha, eso
no puede
ser.
Quiero
permanecer
casta y ser
una esposa
adecuada
para ti." Y
se reía y me
retaba:
“ˇVamos,
casémonos! ”.
Imaginaros...
ˇyo, casado!
PRISIONERO
BORRACHO
(tambaleándose) ˇMentira! ˇTodo es
mentira!
ˇMentira!
SKURATOV
żYo
casándome?
żYo
casándome?
Bueno, fui
directamente
a ver al
coronel.
PRISIONERO
BORRACHO
ˇMentira!
ˇTodo es
mentira!
SKURATOV
Un día
cualquiera
Luisa no
llegó.
Al
siguiente
día, lo
mismo,
al tercero,
también.
Le escribí una
carta, ˇno
respondió!
żQué
ocurría? żSe
estaba
volviendo
taimada?
ˇNunca me había
mentido!
ˇNo estaba
en ella
decir
mentiras!
Le
escribí una
nota: “Si no
vienes, iré
hacia ti.
ˇTu tía debe
estar detrás
de esto! ”
Ella vino.
Vino y
lloró.
“Sasha,
ˇun
pariente
rico quiere
casarse
conmigo! ”
Sentí como
si me
hubieran
matado.
Siguió
llorando.
“żTe
gustaría
robarme mi
suerte?”
Puso sus
brazos
alrededor de
mí.
ˇOh, Luisa! żQué clase
de suerte
sería
casarse con
un simple
soldado o
incluso con
un cabo?
Al
día
siguiente
fui a la
tienda del
hombre y miré
por la
ventana.
(El
Prisionero
Borracho se
acerca de
nuevo)
Allí estaba,
Un alemán de
cuarenta y
cinco ańos,
nariz
ganchuda y
ojos
saltones,
reparando un
reloj.
Quería
romper la
ventana.
Entonces
pensé, żpara
qué?
“Lo que
se cae de la
carreta, se
va
para
siempre”.
Me
fui al
cuartel esa
noche a
dormir y,
ˇoh,
Petrovich!
lloré
amargamente.
PRISIONERO
BORRACHO
ˇMentira!
ˇTodo es
mentira!
(Skuratov
agarra al
borracho y
lo tira al
suelo)
PRISIONEROS
ˇJo, jo, jo,
jo!
SKURATOV
(sentándose
calmadamente) Un día pasó,
el segundo y
el tercero.
No volví a
ver a Luisa.
Me dijeron
que le
habían hecho
jurar que me
olvidaría.
Cuando me di
cuenta que
todo había
terminado,
tomé mi
abrigo
y me dirigí
a su casa.
Solo por si
acaso,
escondí una
pistola en
mi cinturón.
Entré. Allí
estaba el
novio,
cabello
alisado,
usando frac.
Luisa estaba
sentada en
frente. A su
lado estaba
un viejo
gordo.
El
alemán
estaba
histérico.
Luisa
palideció.
- żQué puedo
hacer por
usted?”,
preguntó el
alemán. -"żQué que
puede hacer
por mí?
Haga que un
invitado se
sienta
bienvenido.
ˇSirva
algunas
bebidas! ˇHe
venido a
divertirme!
”
- “ˇSiéntese!
żA qué viene
esta
grosería?"
-"ˇHe venido a
ofrecer mi
amistad! ” -"No puedo
ser su
amigo,
ˇusted es
sólo un
soldado! ”
-"Usted,
mamarracho,
żno sabe
que
puedo hacer
lo que
quiera?”
- żLe
gustaría que
le
disparara?”
- “Usted no
puede hacer
eso”
- żQué no
puedo?”
- “ˇNo! ”
- “ˇAquí
tiene! ”
Salió un
disparo. Él
cayó.
Las mujeres
gritaron.
Escapé.
Me
llevaron a
la corte.
Fui
sentenciado.
PRISIONEROS
żY Luisa?
SKURATOV
ˇOh, Luisa!
(Agita su
mano
salvajemente)
PRISIONERO
PEQUEŃO
El director
quería
casarse,
pero le
mostraron la
puerta.
Si una yegua
es negra,
nunca debes
blanquearla.
PRISIONERO-HERRERO
Si una yegua
es negra,
nunca debes
blanquearla.
LUKA
“Tengo una
buena camisa
y pantalones
de
terciopelo!
PRISIONERO
PEQUEŃO
“Me gustaría
una casita
de dos
pisos.”
KEDRIL
Vamos a
representar
una ópera,
ˇla ópera de Kedril!
ˇLa ópera de
Kedril!
La ópera de
Kedril y Don
Juan
(Escenario
improvisado.
Los presos se
sientan como
si
estuvieran
en palcos de
teatro.
Actores-prisioneros,
aún
con
grilletes,
visten
disfraces
improvisados)
DON JUAN
(camina
sobre el
escenario)
ˇEste es el
último día
de mi vida!
ˇInvoco al
infierno en
mi ayuda!
(Los
demonios
salen de
todas las
esquinas.
Don Juan
esgrime su
espada y los
ahuyenta)
ˇNo
os
tengo miedo!
ˇNo os tengo
miedo!
PRISIONEROS
ˇNaf, naf,
naf, naf,
naf, naf,
naf!
(Kedril
tiembla de
miedo)
DON JUAN
ˇTraed a
Elvira!
ˇNo os
preocupéis de
los
demonios!
ˇPreparad la
cena!
(Kedril trae
a Elvira y
don Juan la
besa. El
caballero
irrumpe en
el pasillo.
Duelo de
espadas. El
caballero
es
apuńalado y
Elvira huye
con un
grito. Kedril se
lleva
el
cadáver y regresa con
comida,
plantando a
la
mujer
del
zapatero
ante don Juan. A
don Juan no
le interesa;
pero
ella
sí que se
siente
atraída.
Kedril la saca
a empujones)
DON JUAN
ˇTrae la
cena!
KEDRIL
ˇRápido!
ˇRápido!
(Kedril hace
entrar a la
mujer de un
sacerdote,
llorando.
Don
Juan
coquetea con
ella y trata de
llevársela.
Los
demonios
emergen de
las
esquinas)
DON JUAN
ˇNo os tengo
miedo!
(Los
demonios
capturan a
don Juan)
ˇAyúdame,
Kedril!
KEDRIL
ˇLos
demonios han
capturado a
mi amo!
(Los
demonios se
llevan a don
Juan)
ˇLos
demonios han
capturado a
mi amo! ˇJi,
ji, ji, ji,
ji, ji!
(Kedril toma
a la mujer
del
sacerdote y
flirtea con
ella.
Disfrutan el
banquete. Un
diablillo
agarra a la
mujer del
sacerdote
por atrás.
Risitas
entre la
audiencia)
PRISIONEROS
ˇJi, ji, ji,
ji, ji, ji,
ji, ji, ji,
ji!
ˇJo, jo, jo,
jo, jo, jo,
jo! ˇJo, jo!
ˇJi, ji!
ˇJa, ja!
KEDRIL
ˇY ahora con
ustedes, la pantomima
de la bella
esposa del
molinero!
Pantomima:
La bella
esposa del
molinero
(Sirotkin
está vestido
como
la esposa
del molinero
y
Nezvyestev
como el
molinero. El
molinero se
despide, no
sin
mostrarle
primero a su
esposa el
látigo. Ella
comprende.
Entra su
vecino con
un regalo:
una bufanda
roja.
Flirtean.
Golpean a la
puerta. La
mujer del
molinero
esconde
temerosamente
al vecino
bajo la
mesa. Entra
un
militar
Ambos se
hacen una
reverencia.
El
militar
da un paso
adelante,
se
detiene,
saca el
pecho, mira
orgullosamente
a su
alrededor,
avanza hacia
la
mujer. Se
abrazan. Más
golpes en la
puerta.
żDónde
esconderlo?
La mujer lo
esconde en
un
arcón)
(Entra Don
Juan
disfrazado
de brahmán
y
abraza a la
esposa del
molinero.
Tocan
violentamente
la puerta.
żDónde
esconder al
brahmán? ˇEn
un saco!
La esposa
enhebra una
aguja con
hilo
imaginario y
gira la
rueda de
hilar, que
yace
en el
suelo.
El molinero
irrumpe.
Saca a un
amante,
luego
al
otro
y los echa
a la calle.
El “brahmán”
sale de su
escondite.
El
molinero se
desmaya.
Los demonios
emergen)
DON JUAN
ˇMalditos
sean!
ˇMalditos
sean!
(Escupe
fuego, toma
a la mujer y
bailan hasta
caer
exhaustos)
(Cae el
telón del
pequeńo
escenario.
Anochece.
La mayoría
de
los
prisioneros
se han ido
al
cuartel;
Goryanchikov
y Alieya
todavía
están
sentados
frente a la
entrada,
bebiendo té)
ALIEYA
żActuaron
muy bien,
verdad?
JOVEN
PRISIONERO
(en una
esquina, a
la más fea
de las
prostitutas)
Bienvenida,
żdónde
habías
estado
escondida?
PROSTITUTA
Soy como la
urraca,
vuelo sin
rumbo fijo.
JOVEN
PRISIONERO
ˇHas
adelgazado
bastante!
PROSTITUTA
Parece
como si
me hubiera
tragado un
alfiler.
JOVEN
PRISIONERO
żHas estado
con los
soldados?
PROSTITUTA
żY eso qué?
Aunque me
rompieran
las
costillas,
ˇaún me
gustaría
irme con
ellos!
JOVEN
PRISIONERO
No hagas
eso, aquí
también
tenemos
dinero.
(Desaparecen
en la
oscuridad)
PRISIONEROS
ˇAy, ay, ay!
SHAPKIN
(al viejo
prisionero) Viejo
Antonich,
buena salud
para ti.
ˇPan
y sal!
ˇOy, oy, oy,
oy!
VIEJO
PRISIONERO
A menos que
estés loco,
siéntate.
SHAPKIN
ˇPensé que
ya estabas
muerto!
VIEJO
PRISIONERO
Si
tú
mueres
primero, yo
te seguiré.
LUKA
(desde lejos) “ˇAy,
cómo llora
el joven
cosaco en su
hora de
miseria!
ˇAy, cómo
grazna el
negro cuervo
en el lejano
valle!”
PRISIONEROS
ˇAy, ay, ay!
PRISIONERO
PEQUEŃO
(acercándose
a
Goryanchikov
y Alieya) żPor qué no
saludáis?
ˇDisfrutad la
comida,
amigos de
Kursk!
GORYANCHIKOV
ˇNo somos de
Kursk,
hermano!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żDe Tambov,
quizás?
GORYANCHIKOV
Tampoco
somos de
Tambov.
PRISIONERO
GRANDE
ˇHey, los
amos
están
bebiendo té!
PRISIONERO
PEQUEŃO
żQué
amos?
ˇAquí todos
somos
iguales!
PRISIONEROS
Iguales...
Aquí todos
somos
iguales...
GORYANCHIKOV
ˇSi quieres,
bebe con
nosotros!
CHEKUNOV
(desde
la prisión) “ˇAy, cómo
llora y
llora,
montando su
corcel
negro!
ˇAy,
si pudieras
deshacerte
de mi
corazón
anhelante!
”
PRISIONERO
PEQUEŃO
(dando un
salto) ˇDisculpad!
Me gustaría
saber cuánto
cuesta ese
té.
Seguramente
tendréis
mucho
dinero.
para poder
beber té
en la
prisión...
(Tomando la
tetera
golpea a
Alieya
que cae
herido)
GORYANCHIKOV
ˇOh, Alieya!
PRISIONEROS
ˇAsesino!
ˇAsesino!
(Levantan a
Alieya)
ˇDios ha
salvado su
vida!
(Los
guardias
vienen y
sacan a los
prisioneros
a empujones)
TERCER ACTO
Primera
Escena
(El hospital
de la
prisión, de
noche. Filas
de camas de
tablones, al
fondo una
estufa)
ALIEYA
(en cama con
fiebre,
Goryanchikov
sentado a su
lado) Jesús,
profeta de
Dios, dice
la Palabra
del Seńor.
GORYANCHIKOV
żQué fue lo
que más te
gustó de sus
palabras?
ALIEYA
La parte
donde dice:
Perdonaros unos a
otros,
no os hagáis
dańo.
Hizo grandes
milagros;
hizo un ave
de arcilla,
le sopló...
ˇy el ave
voló!
ˇVoló!
ˇVoló muy
lejos!
CHEKUNOV
(ofreciendo
té a
Goryanchikov
y Alieya) ˇBebed!
ALIEYA
Mirad... tengo
papel, una
pluma,
tinta…
CHEKUNOV
ˇBebed!
ALIEYA
ˇYa puedo
escribir!
LUKA
(moribundo) ˇUgh! ˇUn
sirviente!
ˇYa
encontró un
amo!
CHEKUNOV
żMe estás
llamando
sirviente?
LUKA
ˇSí, tú, un
sirviente!
żNo te lo
crees? żTe
sorprende?
CHEKUNOV
żY a ti qué te
importa eso?
żNo ves que
todos
somos como
hombres sin
brazos?
ˇEres un
imbécil con
hocico de
cerdo!
LUKA
żQuién tiene
un hocico de
cerdo?
CHEKUNOV
ˇTú, tú!
LUKA
żY tú eres
muy hermoso,
verdad?
ˇTienes
cara de
cuervo!
CHEKUNOV
ˇTienes
el hocico de
un cerdo!
Dios
te hizo
así...
ˇQuédate ahí
y muérete!
LUKA
Preferiría
inclinarme
ante la bota
de un
militar...
VIEJO
PRISIONERO
(que está
sentado
junto a la
estufa) ˇDios, ten
misericordia!
LUKA
... ˇque ante
una vieja
pantufla!
ˇAy, ay!
(Tose)
ˇAy, ay!
VIEJO
PRISIONERO
ˇDios, ten
misericordia!
SHAPKIN
(mientras
Luka tose) Hermanos,
ˇese dolor
no es gran
cosa!
ˇLo peor es
cuando te
jalan las
orejas sin
parar!
PRISIONEROS
ˇPor eso
las tuyas
sobresalen
tanto!
PRISIONERO
GRANDE żQuién te jaló
de las
orejas?
SHAPKIN La
policía. Por
ser un
vagabundo.
Éramos dos,
yo y Yefim.
Ganado en
los campos,
pánico en el
pueblo.
Primero
llegamos a
una posada.
Miramos
alrededor y
algunos
hombres se
nos
acercaron. “Los
tres
servimos al
General
Cucú”. Nos
mostraron su
plan. Esa
misma noche
irrumpimos
en la villa
de un rico
mercader. Nos
capturaron a
todos.
“Vagabundos,
vagabundos”. Y
fuimos
directo a la
oficina del
superintendente
del
distrito.
Vino y se
sentó; un
tipo con
bigote
caído. Los
vagabundos
somos gente
extrańa. Use
nuestras
cabezas como
tablas de
picar
y aquí no ha
sucedido
nada...
El
superintendente
se dirigió a
mí como una
tonelada de
ladrillos.
-
“żQuién eres
tú?”
- “No lo
sé, lo
olvidé
todo.”
-
“Espera un
momento...
ˇtu cara la conozco! ” Abriendo
de par en
par
sus ojos
me dice:
“żTu
nombre?”
-
“Agárralo-y-corre” “żY
el tuyo?”
-“Síguelo-rápido. De
verdad me
llaman así,
su Seńoría”
-
żQuién te
dio ese
nombre?”
- “Lo
he olvidado,
perdóneme
Seńoría, he
olvidado
hasta a mi
padre y
a mi madre! ”
- “ˇA
prisión! ”
“Y tú,
siéntate, toma una
pluma y
escribe” Y
entonces me
jaló por las
orejas...y
jaló, y
jaló, y
jaló…
PRISIONEROS żSe
volvió
loco?
SHAPKIN
- “ˇPor
lo que más
quiera, su
Seńoría!”...
Y
él jalaba y
jalaba...
-
“ˇSigue
escribiendo!
”
También
había un
funcionario
con orejas
largas,
ˇque huyó con
todo el
dinero!
-
“ˇSigue
escribiendo!
”
PRISIONEROS żSe
volvió
loco?
SHAPKIN
Él
seguía
jalando y yo
garabateando.
El
superintendente
no dejaba de
jalar...
PRISIONEROS
żSe volvió
loco?
SHAPKIN
... yo
garabateando
y el
superintendente
jalando...
El
superintendente
seguía
jalando.
(Skuratov
salta de la
cama,
delirando, y
empieza a
bailar)
SKURATOV
ˇOh, Luisa,
Luisa,
Luisa!
PRISIONEROS
ˇSilencio!
SKURATOV
ˇOh, Luisa!
PRISIONEROS
ˇSilencio!
SKURATOV
Le apunté a
ella con una
pistola en
la cabeza
y...
PRISIONEROS
ˇSilencio!
SKURATOV
Y después...
(Empujan a
Skuratov a
su cama y lo
retienen)
(Silencio.
Todo está
oscuro,
excepto
donde el
viejo yace,
despierto,
con su vela.
Los
pacientes
caen
dormidos)
VIEJO
PRISIONERO Mis
queridos
nińos, ya no os volveré
a ver más,
nunca más.
Dios tenga
misericordia
de
nosotros...
SHISHKOV
ˇEspera un
momento,
espera!
VIEJO
PRISIONERO
Dios...
(Oscuridad. Shishkov y
Cherevin
están
sentados en
una cama)
SHISHKOV
ˇEspera un
poco,
espera!
ˇDeja que me
tome mi
tiempo!
Él
venía por la
calle
principal, todo
el mundo le
hacía una
reverencia,
en una
palabra...
ˇera
asquerosamente
rico!
CHEREVIN żEra
un mercader?
SHISHKOV Una
hacienda
enorme,
muchos
peones,
colmenas de
abejas,
inmensas
manadas de
ganado...
Llega al
mercado.
- “Saludos,
padrecito.”
-
“Saludos.”
-
“żCómo va tu
trabajo?”
-
“żTrabajo?
Mi trabajo
como hollín
blanco”
-
“żQué más?”
-
“Llenando el
cielo con el
humo de mi
pipa, me
temo.” Cada
palabra que
decía valía
un rublo.
Tenía dos
varones y una
hija, Akulina.
CHEREVIN
żElla era tu
esposa,
cierto?
SHISHKOV
ˇEspera, no
te
adelantes! Filka Morozov
le habló.
LUKA
(agonizando) ˇOh, oh!
SHISHKOV
“Tú”, le
dice Filka
al viejo.
- “Arreglemos
cuentas.
ˇDevuélveme
el dinero de
mi contrato!
żAcaso voy a
ser tu
sirviente? No
quiero más
tratos
contigo. Y en
cuanto a
Akulina”,
dice,
- “no me
casaré con
ella; me
alistaré en
el ejército
y volveré
convertido
en un
mariscal de
campo.” El
viejo le
paga hasta
el último
kopek.
“ˇEstás
condenado! ” Pero
Filka le
dice:
“condenado o
no, quedarse
contigo,
anciano, es
tan útil
como servir
leche con un
punzón. Y no
me casaré
con Akulina.
ˇYa me
acosté con
ella! ”
-
“żQué? żTe
atreves a
deshonrar a
un padre
honesto y a
su hija?
żCuándo
sucedió eso,
carne de
perro,
víbora
venenosa?
żCuándo te
acostaste
con ella?”
Y
tembló de
pies a
cabeza.
GORYANCHIKOV ˇHaz
silencio,
Alieya!
ˇHaz
silencio!
SHISHKOV “No
sólo eso”,
dice Filka,
-
“haré tal
escándalo
que nadie se
casará con
ella, porque
ha perdido
su honor.
Por varios
otońos me he
acostado con
ella, y
ahora no la
quiero.”
Y
el viejo pegó
tal grito
que hasta la
misma tierra
se sacudió.
LUKA
(agonizando) ˇOh, oh!
SHISHKOV Y
desde el
amanecer
hasta el
ocaso, bien
borracho, se
quedó con
varias
chicas.
CHEREVIN
żQuieres
decir que se
quedó con
Akulina?
SHISHKOV
ˇEspera un
poco, no te
adelantes!
-
“ˇVamos a
echarle
alquitrán a
la puerta
principal! ” Y
fuimos y
embarramos
alquitrán en
la puerta. El
viejo grita:
-
“ˇEl mundo
está sumido
en la
oscuridad y
corrupción!
”
Marya Shtepanovna
grita:
-
“ˇLibraré al
mundo de esa
chica! ” ˇLos
vecinos
escuchan la
paliza que
le dieron a
Akulina toda
la noche!
Y
la chica
gritaba y
lloraba...
PRISIONEROS
(suspirando) Mmm…
SHISHKOV Y
Filka grita:
-
“Noble
damisela, Akulina!
ˇNoble
corazoncito!
ˇQué ropas
tan finas con
las que te
paseas,
qué suaves y
blancas!
Dinos,
żquién es tu
amante?”
Voy pasando
y grito:
-
“ˇHonor a su
Seńoría! ˇQué
ropas
tan limpias
llevas! żDe
dónde las
sacaste? żCon
quién estás
viviendo?” Tan
pronto como
terminé,
ella me miró
con sus
grandes
ojos.
PRISIONEROS Mmm…
SHISHKOV Su
madre cree
que está
coqueteando
conmigo.
“żPor qué
estás
sonriendo,
desvergonzada? ˇTe
mataré! ˇNo
eres hija
mía! ˇNo! ”
CHEREVIN
żQuieres
decir que
tonteaba
contigo?
SHISHKOV
Espera un
poco,
escúchame.
Estoy en mi
cama, viene
la madre.
-
“Eres
bueno,
cásate.
Estarán
felices de
entregarte a
Akulina.”
Filka me
amenaza.
-
“żTú, esposo
de Akulina?
ˇTe
romperé las
costillas!
Puedo
dormir
con ella cuando me
dé la gana.”
Y yo le
digo:
-
“ˇEres
un
mentiroso! ˇCarne de
perro! ”
PRISIONEROS Mmm…
CHEREVIN żY
te
ofrecieron a
la chica?
SHISHKOV ˇNo
tan rápido!
Estaba
borracho,
hermano, ˇy
así me
presenté a
la boda!
Después de
la ceremonia
nos
sentamos.
El
tío dice:
-
“el trabajo
está
hecho. No
fue
honorable,
ˇpero se
hizo bien! ”
Y de acuerdo con
la
costumbre,
nos dejaron
solos en la
habitación.
Ella se
sienta allí,
pálida, ni
una gota de
sangre en
sus
mejillas, pelo
como la
linaza, con
la mirada
perdida,
ˇqué extrańa
chica era!
Yo tenía un
látigo listo
para ella, pero
resultó
ser...
CHEREVIN
żQué? żAún
virgen?
PRISIONEROS
żY
después?...
SHISHKOV
ˇPura, virginal
e inocente! Una
buena chica
de buena
familia.
ˇOh!
żPor qué Filka tuvo
que
humillarla
en público?
CHEREVIN Sí,
żpor qué,
por qué?
SHISHKOV Me
arrodillo
ante la cama
y levanto
mis manos.
-
“Querida
Akulina,
tesoro,
ˇperdóname!
Yo también
pensaba que
habías sido
deshonrada.”
Ella se
sienta en la
cama, en
frente
mía, y llora.
Pongo mis
manos sobre
sus hombros; ella
ríe, ríe y
llora.
Y
viéndola
así, me digo
a mí mismo: si
encuentro a
ese Filka,
ˇlo
desollaré
vivo!
Sus
viejos
padres
estaban
horrorizados.
Su madre se
puso de
rodillas
ante
ella,
llorando, y
su viejo le
dijo:
-
“ˇSi
hubiera
sabido que
era aún
virgen,
le
habría
encontrado
otro
hombre! ”
CHEREVIN ˇEso
es!
ˇAsí es como
debe ser!
SHISHKOV
ˇEspera un
poco, no te
adelantes!
Al día
siguiente,
muy
borracho,
corro por el
pueblo
gritando:
-
“ˇTraed ante
mí a ese
Filka Morozov,
a ese bastardo! ”
Rápidamente tres
hombres me
sujetan.
Filka empezó
a gritarme:
-
“ˇIdiota,
que eres un
idiota!
ˇTe
casaron
cuando
estabas
borracho!
Y en ese
estado,
żcómo
notar la
diferencia?”
Entonces me
fui a casa.
-
“ˇUstedes me
casaron
cuando
estaba
borracho! ”
Su madre la
emprende
conmigo y le
digo:
-
“Querida
madre, debe
tener los
oídos llenos
de oro.
ˇTráigame a
Akulina! ”
VIEJO
PRISIONERO (en
la estufa) żQué
es todo este
escándalo?
SHISHKOV
ˇOh,
hermano, le
pegué una
paliza a
Akulina
hasta que no
pude más!
CHEREVIN
Bueno,
después de
todo, si
no le pegas
a una mujer,
si... ży qué
hizo ella?
SHISHKOV
Ella
se quedó
allí, sin
decir nada,
mirando por
la ventana,
llorando.
Y
seguí
pegándole,
pegándole...
De
verdad que me
sentí muy
mal.
VIEJO
PRISIONERO
ˇEres un
canalla!
ˇCarne de
perro!
SHISHKOV
ˇY
continué
pegándole,
pegándole,
hasta que
se quedó
inconsciente!
PRISIONEROS
ˇNo
digas más! ˇCállate!
ˇCállate!
CHEREVIN
żTú
y Filka
volvisteis a
ser amigos
de nuevo?
SHISHKOV
ˇEspera un
momento, no
te me
adelantes!
Él se
alista en
el
ejército, en
lugar del
hijo de
Ivánov.
"ˇSoy tu
benefactor,
debes
honrarme! ”
Él se
acuesta con
la hija y se
burla del
amo.
Las
viejas lo
llevan a los
bańos de
vapor, le
agregan
vino.
“Soy
demasiado
bueno como
para pasar
por esa
puerta.
ˇLlamad a esa
puerta por
mí! ”
Lo
hacen, y
entra. A Filka se le
pasa la
borrachera.
ˇVienen a
llevarse a
Filka Morozov
al ejército!
ˇY hace
reverencias en
todas
direcciones!
En ese
momento, Akulina sale
al jardín.
Él
se detiene
en la
puerta,
salta de la
carreta y se
inclina ante
ella.
“Corazón,
fresita mía,
durante
tres
ańos he
estado
haciéndote
el amor!
ˇPerdóname,
casta hija
de un buen
padre!
ˇSoy
un canalla,
soy el único
culpable!
Y
se inclina
de nuevo
ante ella.
Akulina se
detiene
sobresaltada,
luego se
inclina por
la
cintura y
dice:
“ˇTe
perdono a ti
también,
joven
galante,
no
tengo ningún
resentimiento
contra ti”
ALIEYA
ˇAh!
SHISHKOV Yo
la sigo
dentro de la
casa:
“Carne
de perro, żqué
le dijiste a
él?”
ALIEYA ˇAy,
ay! ˇAy,
ay!
ˇAy, ay!
SHISHKOV Y
ella, lo
creas o no,
me mira a
los ojos y
me dice:
- “Lo
amo, ˇlo amo
más que a
cualquier
cosa en el
mundo! ”
ˇGrrrrr!
Durante todo
el
día no le
dirigí la
palabra.
Después, a la
noche, le
digo:
-
“Akulina,
ˇvoy a
matarte! ” No
pude dormir
esa noche.
Salí al
pasillo a
beber un
poco de
agua.
LUKA
(agonizando) ˇAh, ah!
SHISHKOV
El sol
empieza a
aparecer...
LUKA
ˇAh, ah!
SHISHKOV Le
digo a ella:
“Akulka,
ˇnos vamos a
los campos!
” Y
ella dice:
“ˇhay poco
tiempo y
mucho por
hacer! ”
Ensillo los
caballos
silenciosamente
(Luka muere)
Cabalgamos a
través de
los bosques
por tres
verstas.
Detuve a los
caballos.
“ˇHasta aquí
llegamos,
Akulka!
ˇEste es tu
fin! ”
Se
queda allí,
paralizada
de miedo. No
dice una
palabra.
“ˇReza a
Dios! ”
Saco mi
cuchillo, la
agarro por
el pelo, y
ˇle corto la
garganta!
VIEJO
PRISIONERO
ˇAlguien ha
muerto!
(Shishkov se
da la
vuelta.
Todos corren
hacia el
cadáver)
ALIEYA ˇÉl
es un
criminal,
Alexander
Petrovich!
ˇUn
criminal!
VIEJO
PRISIONERO
ˇYa vienen
los
guardias!
(El
médico y un
guardia
entran y se
dirigen
hacia
el
cuerpo. Un
prisionero
cierra los
ojos del
fallecido.
El viejo le
pone una
cruz en el
pecho. Shishkov lo
mira
a la
cara
detenidamente, y
reconoce a
Filka)
SHISHKOV
ˇFilka!...
ˇEras
tú!
VIEJO
PRISIONERO Él
también
nació de una
madre.
(El
anciano le
da la
bendición.
Los ojos de
Shishkov
siguen el
cuerpo
mientras los
guardias se
lo llevan)
SHISHKOV
ˇCarne de
perro!
ˇCarne de
perro!
ˇCarne de
perro!
ˇCarne de
perro!
GUARDIA
ˇEstán
llamando a
Alexander
Petrovich
Goryanchikov!
ALIEYA
żPara qué lo
quieren?
(Se
aferra a
Goryanchikov. El
guardia se
lleva a
Goryanchikov.
Los
prisioneros
enfermos
están
sorprendidos)
PRISIONEROS
(fuera de
escena) ˇJo, jo, jo,
jo!
(Ruido de
herramientas
siendo
recogidas)
ˇJo, jo!
Segunda
Escena
(El
mismo
escenario
del primer
acto. Hace
sol. Los
prisioneros
hacen fila para
trabajar. Un
guardia trae
a
Goryanchikov.
Entra el
Comandante,
borracho)
COMANDANTE
ˇAlexander
Petrovich!
ˇMe
equivoqué! Le
di una
paliza para
nada.
ˇAhora me
doy cuenta! Lo lamento. żMe
comprende?
Soy yo quien
se está
disculpando.
GORYANCHIKOV
Entiendo.
COMANDANTE
ˇHey,
deténgase!
PRISIONEROS
ˇJo,jo!
COMANDANTE Yo,
su
comandante,
le he
invitado a
que me
perdone.
żSabe acaso
lo que eso
significa?
ˇUsted es
sólo un
gusano para
mí!
Incluso
menos que
eso… ˇes un
convicto!
(Los
prisioneros
se dan
codazos) Y yo
soy
comandante
por la
gracia de
Dios.
żPuede
entender
eso? ˇLe
dije que se
quedara
quieto!
PRISIONEROS
ˇJo, jo!
COMANDANTE Haré
las paces
con este
hombre.
żPueden
creerlo?
żPuedo
entenderlo?
ˇYo, un
comandante!...
(Abraza a
Goryanchikov)
Y
bien,
Alexander Petrovich,
żqué sońó
anoche?
GORYANCHIKOV Sońé
con mi
madre.
COMANDANTE
ˇMucho
mejor!
ˇEs usted
libre! Su
madre debió
haber
solicitado
su libertad.
ˇAquí está
la orden!
(Al
guardia)
ˇQuítale
las cadenas!
(Alieya
aparece en
la puerta
de la
enfermería)
PRISIONERO
HERRERO
ˇEs libre!
PRISIONEROS
ˇJo, jo!
ALIEYA ˇUsted
ha sido
como un
padre para
mí!
PRISIONEROS
ˇJo!
GORYANCHIKOV
ˇMi
muchacho, mi
buen
muchacho!
żVolveré a
verte alguna
vez?
ALIEYA
ˇPadre mío!
GORYANCHIKOV
(besando sus
viejos
grilletes) La
vida empieza
de nuevo.
PRISIONEROS
ˇLibera al
águila,
Nikita!
GORYANCHIKOV
ˇDorada
libertad!
PRISIONEROS ˇEl
águila es el
zar!
ˇEl águila
es el zar!
(El
Prisionero
Grande abre
la jaula) ˇLibertad!
GORYANCHIKOV
ˇResurrección
de los
muertos!
PRISIONEROS
ˇAmada
libertad!
(El
águila
vuela)
ˇLibertad,
amada
libertad!
ˇLibertad,
amada
libertad!
ˇMirad, ni
siquiera
mira hacia
atrás!
ˇLibertad,
amada
libertad!
ˇEl águila
es el zar!
GUARDIA
ˇMárchate!
PRISIONEROS
ˇLibertad,
amada
libertad!
ˇEl águila
es el zar!
GUARDIA
ˇMárchate!
GORYANCHIKOV
ˇLa vida
empieza de
nuevo!
(Alieya se lo
abraza
con lágrimas
en los ojos) Y tú,
ˇestarás
sońando con Daguestán!
ALIEYA
ˇDios se lo
pague!
ˇDios se
lo pague!
GUARDIA
ˇMárchate!
PRISIONEROS
ˇJo, jo!
Traducido y
digitalizado
por:
Alejandro
Vidal
Charris 2020
|